pondělí 19. června 2017

Přijaly jsme Pozvání...

Před měsícem jsme s Hankou psaly, jak jsme se vydaly na Pomezí. Začaly jsme objevovat kouzlo imerzivního divadla, které nás chytlo tak moc, že jsme si nenechaly ujít ani novou, letní inscenaci tvůrců - Pozvání.


Po letech vyhlásil pan S. opět svou slavnost. Přijměte, prosím, Pozvání! Vy, stejně jako několik čestných hostů. Každý z nich je definován nějakou vlastností či výrazným rysem a každý z nich má nějaké tajemství. Ale i řadoví návštěvníci mají důležitou funkci - právě oni mohou rozhodovat o osudu čestných hostů. Odsoudit je ke zkáze nebo jim dopřát štěstí.

Pozvání se od Pomezí v lecčem liší, i když zážitek je srovnatelný (pokud budete mít štěstí). Usedlost Mazanka, kde se tohle všechno odehrává, vypadá báječně a půl zážitku je už jen to kouzelné prostředí nazdobené zahrady za soumraku. Zatímco Pomezí drží pohromadě (kromě propracované scénografie) silný příběh, který je třeba objevit, Pozvání se zakládá na jednotlivých postavách, jejich vzájemných vztazích a jejich minulosti.

Pozvání je interaktivnější než Pomezí, už jen proto, že postavy jsou zde téměř na stejné úrovni jako diváci - všichni jsou hosté na jedné slavnosti. Je tu tedy mnohem víc možností a taky větší volnost pro diváka (na rozdíl od Pomezí, je tu možnost herce oslovit a navázat kontakt...). První část představení se odehrává kolem pódia a teprve po nějakém čase se otevře opona a tím i přístup do zahrady. To je výhodné, protože je možnost nejprve zhodnotit situaci, seznámit se s postavami a promyslet další postup.

Já jsem nejprve byla trochu ztracená. Ono je skvělé, že postavy jsou také hosté na slavnosti, ale jak se k nim dostat, když už se všichni s někým baví? Nakonec jsem se taky zvládla zapojit. Chvíli jsem poslouchala poezii a následný spor o její doslovnost. Potom jsem si nechala vyložit budoucnost... A pak už se otevřela opona do zahrady a já stále nebyla rozhodnutá, komu budu věnovat svou pozornost. Nakonec jsem si vybrala víno a nechat to plout (a v následujících minutách jsem navázala kontakt s postavou, se kterou jsem následně strávila zbytek večera).

V "hluchých" chvílích, jsme si povídali, nebála jsem se ptát, on mi na oplátku sám od sebe říkal různé věci o různých postavách (díky za to, jinak bych snad u poloviny lidí netušila ani to, jak se jmenují!). Šli jsme na panáka (zase), já mu radila, on mi nakonec, když to všechno skončilo, poděkoval za spolupráci. A taky mě trochu přinutil porušit zákaz focení.

Zážitek byl jiný než z Pomezí, ale byl zase skvělý. Znovu jdeme s Hankou na Pozvání ve středu. Momentálně mám veškeré informace několikrát probrané (s Hankou, s kamarádkou, která s námi také byla, a s kamarádem, který mi doporučil Pomezí a na Pozvání byl až po nás) a už se jen třesu, jak naložím se svojí druhou šancí.

Pokud vás to zaujalo, pak vězte, že Pozvání se hraje jen v létě. V červnu v Praze a v červenci v Jičíně. V Praze už lístky nejsou, ale můžete sledovat událost, tu a tam se tam nějaká nabídka objeví. A pokud máte blízko Jičín, neváhejte - tam totiž ještě pár volných míst je. A garantuju vám, že nebudete litovat!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!