středa 31. května 2017

Young adult ze sedmdesátých let, může to vůbec fungovat?

Ze socialistického Československa až do dalekého Toulonu
Československo, 70. léta minulého století. Ivana se právě díky přímluvě dostala na Filozofickou fakultu, bude studovat divadelní a filmovou vědu! Jasně, třeba francouzština by byla lepší, ale je tak úžasné, že má možnost studovat vůbec něco! Z cigaretami a láskami prodchnutého podzimu a zimy se vyklube léto, které by Ivana možná mohla strávit ve slunné Francii. Je třeba opatřit všechna povolení a výjezdní doložky a pak už by nemuselo stát v cestě nic, co by se nedalo jednoduše překonat...

Bez nadsázky - tohle je YA, které se v současné době ještě neobjevilo. Žádní upíři, žádné nadpřirozené schopnosti, žádné zachraňování světa a dokonce ani žádný milostný n-úhelník. Patrně si říkáte, že to tedy musí být pěkná nuda. Nenechte se však zmýlit, Francouzská jízda je všechno, jen ne nudná!


Asi to tak fakt bylo...
Ivana Peroutková svou knihu vystavěla na vlastních zkušenostech. Dospívání v socialistickém státě a první krůček do svobody v létě ve Francii. Knižní Ivana v roce 2016 vzpomíná, jaké to tenkrát bylo. I proto je vyprávění seskládané spíše ze střípků, bez zbytečných detailů, zkrátka jasně a stručně k věci, atmosféře, vzpomínce. I díky tomu kniha nemá ani 200 stran a přesto pokryje poměrně dlouhý časový úsek. Děj ubíhá svižně, bez zbytečných vytáček.

My s Annou jsme kouřily bétéčka, cleye nebo stuyvesantky. Světlana ve spolku s Viky, Vilmou a Stojanem to samé. Jenom Aleš, opatrný panáček Alešek s koženou taštičkou, kouřil ameriky, ty byly dražší, rothmansky v elegantní tmavomodré podlouhlé krabičce s jakoby pozlaceným nápisem. Jakub kouřil startky bez filtru. Zežloutly mu z nich konečky prstů, a když pospával, ve škvírách mu plavalo nažloutlé bělmo.
[...]
Lída s Danielou v tom čoudu tiše trpěly, protože nekouřily.
A to byla celá naše třída.
Naše třída v oblacích dýmu a skrytého poměřování. Třída různých protekcí. Třída nejistot a jistot. Třída ututlávaných mindráků a suverénního sebevědomí. Třída chudších a bohatších. Chytřejších a hloupějších. Třída potlačovaných averzí a prvních otevřených náklonností. 
--- s. 13-14

Vlastně to celé zní docela banálně. Ústřední postavou a zároveň vypravěčkou je mladá holka, čerstvá vysokoškolačka, která nejvíc ze všeho hledá sama sebe. Hodně kouří, schází se s kamarády na kafe a tráví noci se svým přítelem. Kterého možná úplně nemiluje. Ale je uvolňující nad tím nepřemýšlet, když je to takhle vlastně hezký. Potom má příležitost, jaká se moc často neopakuje, tak se vydá do Francie, kde se potlouká sama, na vlastní pěst, potkává nové lidi a sbírá zkušenosti. Ty jsou totiž nepřenosné.

Atmosféra doby jako přidaná hodnota
Ano, je to právě atmosféra, která Francouzské jízdě přidává to něco, co ji odlišuje od ostatních podobných románů. Dobu, ve které se příběh odehrává, cílová čtenářská skupina knihy nezažila. Prostě ne. Ty sedmdesátky tu nejsou popsané nijak do detailů, přesto se celková tehdejší atmosféra nenásilně přelévá na čtenáře a i nekuřák by skoro měl chuť sednout si do nějaké studentské kavárny, zapálit si startku bez filtru a mluvit o umění, o disentu, o všem, co se smí nebo nesmí...

Část knihy se odehrává ještě v Československu, část potom ve Francii a jestli je něco opravdu skvěle vystiženého, je to právě rozdíl mezi socialismem a západní svobodou. Tu si Ivana užívá z plna hrdla, jezdí stopem, seznamuje se, vystupuje z komfortní zóny. Já bych to nedokázala, ale asi prostě nejsem ta pravá femme fatale (jako většinu času působila ona). Ivana možná taky trochu překračuje hranice, během hledání sebe sama - a rozhodně není vzorem pro nevinné dospívající holčičky (kouří opravdu hodně, náhodný sex se tu taky objeví, prostě žádná absolutní slušňačka).

Sednu si na kraj postele a pozoruju ho.
Prozkoumávám ho očima.
I to, co si v kabince napěchoval do čistých slipů.
Kde jsem to nedávno slyšela - maso v mém mase?
Ale pro mě to nikdy nebylo maso.
Ani proto, aby to znělo zajímavě.
Pomyslím si: Ale kdybych to udělala, kdybych ho v noci vzbudila, co by se změnilo...?
A potom zhasnu a sejdu potichu dolů. V přítmí překročím ležícího manžela. Manželka oddechuje na kanapi. Opatrně našlapuju směrem ke kuchyni. Potichu za sebou zavřu. A zhluboka vydechnu.
--- s. 83

Francouzská jízda beze srandy staví především na stylu. A to je kámen úrazu. Nechápejte mě špatně, ta knížka je skvěle napsaná. Obávám se ale, že i kvůli tomu je odsouzená k zapomnění (ráda se budu mýlit!), protože neosloví nejširší čtenářskou masu. Pokud vás ale unavují vyumělkované příběhy z amerických středních škol, Francouzská jízda vás možná zrovna osloví. Je totiž mnohem opravdovější.

Ivana Peroutková: Francouzská jízda (CooBoo, 2017) | 192 s.

Za knihu vřelé díky CooBoo!

2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Kniha mě nezaujala podle anotace a teď po tvé recenzi asi vidím, že to není vyloženě knížka, kterou musím mít :) Až mi přijde v knihovně pod ruku, možná ji zkusím ale mezitím je tu hromada zajímavějších knížek :) Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Ona to není knížka úplně pro každého... Ale jestli na ni narazíš třeba v knihovně, určitě ji zkus :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!