neděle 9. dubna 2017

Závěr volné trilogie je opět s těžkou životní situací, ale také s optimismem

Po Indiánském běhu a Roce kohouta se Tereza Boučková vrací k psaní o svém životě. Patrik s Lukášem jsou konečně z domu a nedrží rodinu pod neustálým tlakem, Matěj maturuje a Tereza Boučková se konečně může nadechnout. Jenže život klade další a další překážky... A tak v závěrečném díle volné trilogie sledujeme, jak se Boučková vypořádává s tím, že její matku trápí Alzheimerova choroba.

Uběhlo 26 let od Indiánského běhu a 8 let od Roku kohouta. Knihy o životě Boučkové prostě potřebují nějaký spouštěcí mechanismus, aby byly potřeba. U Indiánského běhu to patrně byla Sametová revoluce a touha vyslovit svůj vztah k otci, u Roku kohouta zase vleklá existenční krize ve spojitosti s problémy s adoptovanými syny. A tentokrát to byl Alzheimer matky.

Stará dobrá Boučková
Vyprávění začíná Štědrým dnem v roce 2010 a končí po pohřbu Václava Havla, v prosinci 2011. Je to, jako by Rok kohouta skončil a rovnou navázal právě tady. I když je to časový skok, přes čtyři roky mezi koncem jedné a začátkem druhé knihy. Jelikož jde o silně autobiograficky motivovanou knihu, tematicky na sebe jednotlivé "díly" této velmi volné trilogie navazují. Ale stejně jako lze číst Rok kohouta bez znalosti Indiánského běhu, můžete se do Život je nádherný pustit bez znalosti těch dvou předchozích. Jako byste se seznámili s někým novým. Boučková sice odkazuje, ale tak nějak přirozeně, jako v běžném seznamovacím dialogu.

Stylově je to prostě "ta stará dobrá Boučková", kterou já osobně opravdu můžu. A dokonce spíš v téhle osobní formě, než když čtu její čistě fiktivní povídky. Jak už jsem psala dříve, k jejímu dílu mě to táhne i z toho důvodu, že se svou rodinou žije poměrně blízko mě (a jejího syna znám osobně), takže poznávám místa a obecné události v knize zakotvené.

Už to není existenciální... Ale teď tu máme Alzheimera!
Tereza Boučková tyhle osobní výpovědi píše tehdy, když ze sebe něco potřebuje dostat. Tentokrát byla tím spouštěčem diagnostika Alzheimerovy choroby u Anny Kohoutové, Tereziny matky. V knize jsou zaznamenány pečlivě návštěvy u lékaře, návštěvy maminky i beznaděj plynoucí z postupující choroby.

Navzdory tomu, že právě toto je ústředním tématem knihy, Alzheimeru není věnována veškerá pozornost. Do děje vstupují stín minulosti (a současnosti) v podobě Patrika a Lukáše, romských adoptivních synů manželů Boučkových, nebo Matěje, který ale i tentokrát plní roli vzorného syna - připravuje se k maturitě a přijímačkám, pomáhá, posléze studuje práva a ustupuje na okraj dění.

Hodně kultury, málo emocí až na dřeň
I tentokrát svůj text Boučková prokládá odkazy na události, které se dějí (nejpatrněji se děje knihy dotýká úmrtí Václava Havla, především pro jeho vazby s rodinou Kohoutových) a na kulturní díla, se kterými se Boučková setkává. Na můj vkus bylo pasáží s úvahami o literárních dílech apod. poměrně dost, právě třeba na úkor příběhové linky s Annou Kohoutovou. Na druhou stranu uznávám, že jsou tyto kulturní odkazy důležité, protože celou knihu dobově ukotvují.

V kontextu díla Terezy Boučkové je Život je nádherný esencí toho, co mám na jejím psaním ráda. V užším kontextu trilogie jejího životního příběhu je ale paradoxně až na chvostu. V Indiánském běhu byla popisovaná doba pro mě atraktivní, zároveň byl text kratší a svižnější. Rok kohouta byl zase prodchnutý existenciální krizí, šel emocemi až na dřeň a mě vyloženě mentálně vyčerpal. Tentokrát se ani jeden z podobných scénářů neopakoval. Je to dobré čtení, ale není tolik strhující a plné emocí.

Zdá se, že svůj život na stránkách knih Tereza Boučková uzavřela. Tak jsem zvědavá, co napíše příště a zda k ní najdu cestu i skrze čistou fikci.

Tereza Boučková: Život je nádherný (Odeon, 2016) | 240 s.

Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!