neděle 19. března 2017

Mischling je o poutu silnějším než láska

Staša a Perla jsou sestry. Dvojčata. To je nejspíš dobré, protože si je hned poté, co dorazily (s maminkou a svým zejde) do Osvětimi, vybral doktor Mengele do své zoo. A dvojčata jsou navíc v Osvětimi vždycky privilegovaná... Staša a Perla nemohou být jedna bez druhé a přestože si jsou podobné jako vejce vejci, v prostředí koncentračního tábora a děsivého panoptika "zrůd" se víc a víc ukazuje, že jsou jako noc a den. Každá funguje jinak, jinak odolávají experimentům, které na nich Mengele zkouší. Ale jedno je spojuje - touha přežít.

Knihy z druhé světové války, z prostředí koncentračních táborů a tematizující holocaust mě zajímají. S prostředím Mengeleho zoologické zahrady, panoptika zvláštních typů a vícerčat jsem se nicméně setkala poprvé. Mischling je druhý román prozaičky Affinity Konar. Zatímco její debut z roku 2009 prošel literárním světem takřka bez povšimnutí, Mischling vzbudil velké nadšení a práva na něj se prodala do devatenácti zemí.

Známé téma z ne tolik známé perspektivy
Příběh vypráví na střídačku obě sestry, Staša i Perla. Začínají ve vlaku směrem do Osvětimi a pokračují přes osvětimskou zoo až k pádu tábora a následného putování a bloudění v zemi zničené válkou. Stejně jako ony samy se proměňuje i ráz vyprávění, jak si střídají vypravěčské slovo. Zatímco Perla je ta tišší, racionálnější a možná poddajnější, Staša je rázná a veselá a neklesá na mysli. Osvětim ale každého změní a tak se postupně vyvíjí i charakter dívek - Staša propadá zoufalství a Perla naopak nachází neskutečnou vnitřní sílu přežít. Nejpatrněji jsou proměny jejich charakterů znát ve chvílích, kdy jsou rozdělené. Když Staša ztrácí svou sestru, zoufale se upíná k touze ji najít a posléze zaplnit prázdné místo po ní.

Všichni přežívali díky plánování. Jasně jsem to viděla. Uvědomila jsem si, že si se Stašou budeme muset rozdělit zodpovědnost za přežití. Dělení nám vždycky šlo samo, a tak jsme si i tady v temnotě časného jitra rozdělily, co bylo potřeba.
Staša si vezme to zábavné, budoucnost, to špatné. Já dostanu to smutné, minulost, to dobré.
Obě kategorie se překrývaly, ale i s tím už jsme se dokázaly dřív vypořádat. Připadalo mi to jako spravedlivé uspořádání, ale když jsme si ty povinnosti takhle rozebraly, Staša projevila určité pochybnosti.
"Vyšla na tebe ta horší část," řekla. "Vyměním to s tebou. Já si vezmu minulost a ty si vezmi budoucnost. Budoucnost je přece jen nadějnější."
-- s. 27

Knihy o holocaustu psané z pohledu dětí mají tendenci být odlehčené, vyprávěné s odstupem, ne tolik kruté. V tom se Mischling liší - Josef Mengele u dvojčat (a dalších vícerčat) zkoumal, jak se liší v reakcích na různé experimenty. Kdo z nich je odolnější vůči bolesti, zda jsou na sebe napojené tolik, že cítí bolest toho druhého. Silným tématem knihy je zejména duševní provázanost Staši a Perly, která se nejmarkantněji projevuje ve chvíli, kdy jsou rozdělené. Právě tehdy nastává ta pravá čtenářská deprese, všudypřítomný smutek a pocit prázdnoty.

Během toho ustavičného pochodování tam a zpátky, od záběru k záběru, jsem si něčeho všimla: skoro každé dítě patřilo do páru. Každé se co do vzezření a chování a hlasu podobalo druhému, a spolu také šly, krok za krokem shodně, pohybovaly se tak, jako by to jedno bez druhého nedokázalo. Tehdy jsem pochopila, že nejsem úplná.
-- s. 247

Staša, Perla a ti druzí
Kromě obou vypravěček je Mischling i příběhem jiných postav ze zvěřince doktora Mengeleho. A tak se čtenář seznamuje, zejména v první části knihy, s rodinou liliputánů, albínkou Brunou, jedním přeživším dvojčetem Feliksem a také s celou řadou ošetřovatelů, zdravotních sester a vojáků. Nikdo z nich nedostává tolik prostoru jako obě sestry, konec konců je to jejich příběh, ale doplňují fikční svět Mischlingu a ukazují další zajímavé osudy. Zejména postavy dozorců a zdravotníků nejsou ani zdaleka černobílé a postupně ukazují složitost doby.

Co do rozsahu Mischling až takový opus není, avšak obsahově postihuje několik let, velký prostor a hlavně hloubku sdělení natolik, že se za opus považovat určitě může. Přes všechnu bolest, prázdnotu a velkou depresi, kterou přináší, ukazuje i lidskost a hlubokou rodinnou lásku, která překonává všechny ostatní city. A především je to kniha o touze a vůli žít. Ukazuje přesně to, co porazilo nacismus a s čím jeho představitelé v koncentračních táborech pracovali - rozdělení nejsou tak silní jako dohromady. Ale pokud jste z dvojčat, touha najít svou druhou polovinu i tohle přemůže.

Affinity Konar: Mischling (Odeon, 2016) | přel. Dominika Křesťanová | 392 s.


Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Táto kniha ma zaujala už keď vyšla, ale teraz si ma na ňu nalákala ešte viac . Skvelá recenzia na (zrejme) skvelú knihu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mám radost, snad očekávání nezklame :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!