pondělí 2. ledna 2017

To NEJ z roku 2016

Můj rok 2016 byl super. Ale stejně jako před rokem, ani letos se nebudu rozepisovat o svých osobních věcech. Přestalo mě to bavit, článek by měl tři kilometry a beztak bych z velké části opakovala to, co už jsem jednou psala ve shrnutích za jednotlivé měsíce. Takže jen něco málo k mým knihám roku 2016.


Opět infografika z GoodReads. Opět je tam méně knih, než kolik jsem reálně přečetla. Z různých důvodů... Většinu jsem shrnula loni. Celkem to tedy bylo 124 knih. Dokonce jsem začala i vypisovat, kolik jich bylo anglicky (málo), kolik poezie (asi ještě míň) a tak, ale napsané to vypadalo hrozně. Takže si to opět spíš představte.

Jak se zdá, měla jsem v uplynulém roce buď šťastnou ruku při výběru, nebo jsem prostě jen vyměkla a začala knihy hodnotit o dost mírněji než v předchozích letech. Jinak si tu přeplněnou kolonku 4/5 nedokážu vysvětlit. Teď už ale k tomu nejlepšímu, co se mi v roce 2016 dostalo do ruky.

TOP 2016 byla poslední kniha, kterou jsem stihla dočíst. Hodinu tance a lásky od Pavla Kohouta jsem nejprve viděla ve filmové podobě. Následně jsem četla jistou recenzi a v práci zahlédla tohle krásné nové vydání. Díky Ježíškovi jsem se k ní tedy konečně dostala. A bylo to naprosto Ú Ž A S N É!!! Láska na první stránku, fakt.
Je to skvěle napsaný, silný příběh. Přesně takhle to má fungovat, když se příběh odehrává během jednoho dne - velmi dobře řešená časová souvislost, tak akorát ke kontextu postav (ty jsou mimochodem opravdu skvostně vykreslené)... Nemám co vytknout, vážně ne.

Dál musím zmínit knihu, o které jsem až do úplného konce prosince byla přesvědčená, že bude nej. A byla by, kdyby nebylo Kohouta. Ale kdyby nejsou ryby, takže je to o chlup, ale i tak. O Pokoji Emmy Donoghue jsem básnila už několikrát. Příběh, na který jsem musela myslet i po dočtení, psychologicky skvěle vyřešený a navíc originálně podaný. 

Třetí, ale o nic horší než předchozí, je Klub rváčů aka "konečně jsem se dostala k ikonickému Palahniukovi". On je totiž pan 'úchylák' a sympaťák Chuck Palahniuk na seznamu mých nejoblíbenějších autorů už pěknou řádku let (samý hezký vzpomínky, učil mě ho číst můj první přítel), ale jeho nejikoničtější knihu jsem dosud nečetla. Počkala jsem si a panebože, to je prostě TAK DOBRÝ!

Jako předposlední musím zmínit Sůl moře. Jedna ze dvou knih, které mě v uplynulém roce dokázaly rozbrečet (ano, legendy praví, že dobře podané dojetí i takový citový kámen, jakým je Bětka, rozbrečí). Očekávaná novinka skvělé Ruty Sepetys rozhodně nezklamala a dala mi všechno, co jsem čekala. 

A ještě mám i pátou knihu, která uzavírá moje letošní TOP - stejně jako loni Já nejsem neviditelná i Podle skutečného příběhu spadá do kategorie 4/5 hvězdiček, ale v poličce "dotčeno". Četla jsem ji v létě a i po půl roce ji nemůžu dostat z hlavy. Literatura o literatuře, která dává nejeden klíč ke čtení a zároveň si se čtenářem hraje neskutečným způsobem!

A na koho se nedostalo?

Měsíc nad řekou Tejo, povídkový soubor Igora Malijevského, můj velký objev - Malijevský totiž píše, jako když fotí, a je to velký sympaťák.
Anna a vlaštovčí muž, poetická kniha z kategorie podivných příběhů o válce.
Soudce z milosti, další velký objev, nejen knižní ale i autorský.
Umina verze aneb další setkání se starým známým Haklem.
Kuře melancholik, které je jedním z důvodů, proč mám ráda 19. století.

Po předloňské bídě se mi tentokrát do ruky dostalo poměrně dost hodně dobrých knih českých autorů. A v roce 2017 budu ve spanilé jízdě doufám pokračovat, když vyjde nová kniha Anně Bolavé a především Ivaně Myškové.


Rok 2016 byl skvělý právě i po té knižní stránce - setkala jsem se se svými velkými idoly, jakými jsou Jostein Gaarder, Ruta Sepetys a Chuck Palahniuk. Byla jsem na kafi s Leilou Sales i se zmíněnou Rutou Sepetys. Nechala jsem si podepsat hezkou řádku knih. Pomohla jsem na svět Vánočnímu zázraku a především Obrázkům z dějin zeměpisných objevů (a výletů). Zažila jsem půlnoční prodej Prokletého dítěte. Vrátila jsem se k fantasy a začala číst komiksy. Tak jen doufám, že rok 2017 bude stejně dobrý anebo ještě lepší!



5 komentářů:

  1. Jak, ptám se já, jak? Jsi mým živoucím důkazem toho, že člověk může číst, psát, studovat a ještě třeba udržovat nějaký sociální život. Lidé mi to nevěří a mé čtení mi vymlouvají, byť jsem hodně pozadu za tvými statistikami.

    Krásný nový rok přeji. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fajn, že to tak působí... :D Ale pravda je, že to zas tolik nestíhám a není to ideální. Vždycky mi něco padá na hlavu, proto taky trochu zvolňuju :) (O proti loňsku skoro o 50 knih méně)

      Ale díky a i tobě krásný rok 2017!

      Vymazat
    2. Ono to asi v počtu knih nad stovku není tolik znát. Aspoň pro kolemjdoucí. :D :)

      Vymazat
  2. Hodinu tance a lásky si dávám do to-read a doufám, že se mi podaří se k tomu letos dostat! :)
    Pokoj také musím zařadit mezi to nejlepší, co jsem v loňském roce přečetla. :)
    Sůl moře jsem dostala k Vánocům a teda musím si to co nejdřív přečíst, když to tolik z vás zařadilo mezi to nejlepší, co loni přečetli! Nebo aspoň něco by to od té Ruty chtělo přečíst, když od ní mám všechny ty knížky doma. :D
    Jo, Kuře melancholik je na mě moc depresivní.
    No a teda přeji hodně štěstí a spoustu skvělých knih do toho nového roku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se ti Hodina bude taky líbit!
      Jo a od Ruty si něco rozhodně přečíst musíš, šup do toho :))

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!