středa 14. září 2016

Strhující příběh v komplikovaných kulisách - rozhodně ne na oddech

Vítejte do světa plného knih
Furia Fearfaxová je bibliomantka. Jen ještě nemá svou dušeknihu. Ta se ale může objevit každou chvíli, vždyť Furii je patnáct a jeho otce si dušekniha našla už v tom věku. Spolu s otcem se učí ničit prázdnoknihy, aby odvrátila hrozbu librokalypsy. Bohužel při jednom zásahu se to trochu zvrtne... A z bezstarostného čekání na dušeknihu se stane boj za záchranu mladšího bratra Pipa... No a taky trochu boj za záchranu celého bibliomantského světa.

Že moc nerozumíte tomu, co je bibliomant, librokalypsa, dušekniha či prázdnokniha? Nevěšte hlavu, Kai Meyer vám to vysvětlí... Mezi řečí. Možná. Rozhodně ne polopaticky. Ale o tom později.

Stránky světa pro mě představují spíš zklamání. To ale pramení hlavně z velmi vysokého očekávání - svět knih, nová slova, zkušený spisovatel? Hezká obálka? No jo, to jednoho prostě nadchne už dopředu.

Nejlépe se naučíš plavat hozením do vody
Tak se to alespoň říká. Nevím ale, jestli bych se nenaučila lépe plavat ve světě Kai Meyera, kdyby mi informace byly dávkovány postupně. Na rozdíl od jiných knih totiž Meyerova hrdinka do tohohle světa nepřichází a neseznamuje se s ním postupně, nýbrž je jeho součástí odjakživa. Nemá tedy takovou potřebu všechno čtenáři vysvětlovat.

Kvůli tomu je začátek velice zmatený. Přiznám se, že zhruba do třetiny jsem vůbec nechápala, co se děje. A proto mě ani kniha nebavila. Ne, že by mi od začátku přišla úplně špatná - ten svět je prostě úžasný a postavy nejsou nijak zvlášť otravné, jen mě nebavilo číst. Pokud totiž od takovéhle knihy očekáváte oddechové čtení (jako já), potom vás rovnou varuji, že pakliže na chvíli ztratíte pozornost, ztratíte i návaznosti. S tím jsem měla problém.

Zmařená očekávání? Ano i ne.
Takhle zklamaná jsem byla zhruba do poloviny - i když už jsem se potom v příběhu zorientovala, pořád jsem se nemohla začíst. Potom se to najednou zlomilo a z nuceného čtení se stalo to, co jsem původně očekávala. Akce, napětí, stránky ubíhají jedna za druhou.

Hlavní hrdinka Furia je docela příjemná a ani ostatní postavy nejsou příliš otravné. Oceňuji takřka úplnou absenci romantiky, která by z tohohle příběhu akorát vykouzlila obyčejné klišé (a i tak jí bylo až až). Furia se jmenuje po postavě románu a nejinak je tomu i u jejího brášky Pipa - ten je navíc posedlý svou fobií z klaunů, kterou řeší opravdu netradičně. Snad bude mít v dalších dílech víc prostoru, protože tentokrát na něj místo v příběhu moc nebylo.

Když příběh píše muž
Je to takové pěkné klišé, že muži jsou ke svým postavám mnohem bezcitnější než ženy. Kai Meyer tenhle předpoklad naprosto vystihuje. Stránky světa jsou kruté, o smrt a utrpení není nouze. Zároveň nemůžete vědět, co čekat, nemůžete totiž předpokládat, že zvítězí vždycky dobro a že žádná z hlavních postav nepřijde k úhoně. Nebo můžete?

Napětí se stupňuje a zůstává do poslední stránky. Naštěstí.

Stránky světa nejspíš nebudou čtením pro každého. Na to je jejich svět příliš komplikovaný a čtení málo oddechové. Druhá polovina si mě ale docela získala, takže se rozhodně těším na návrat do tohohle úžasně promyšleného světa!

Kai Meyer: Stránky světa (CooBoo, 2016) | přel. Tereza Pecáková | 392 s.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy!

6 komentářů:

  1. Kniha vypadá opravdu zajímavě, pěkná recenze :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu bych si moc ráda přečetla :).

    OdpovědětVymazat
  3. Ok, tak ještě jeden komentářík :D Docela chápu, že ses v tom ze začátku ztrácela, já taky. Meyer se s tím nemaže. A taky nás to tuhle vedlo k úvaze, kolik fakt úspěšných (nejen kubulínských) YA mají na svědomí muži. Moc jich podle mě není. Když teda pominu třeba Greena. Čím to asi bude?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že právě tím, že ti chlapi se s tím moc nemažou... :D A nebo se prostě genderově vyvažuje to, že dřív bylo mnohem víc spisovatelů nebo spisovatelek!
      Já z toho začátku byla dost nešťastná, ale takhle zpětně na tu knížku vzpomínám spíš pozitivně, to je dobré znamení!

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!