úterý 19. července 2016

Variace na Krásku a zvíře aneb grafomanka Maasová opět v akci

Variace na Krásku a Zvíře
Devatenáctiletá Feyre dělá všechno proto, aby její rodina přežila. Denně chodí na lov, aby otec i dvě sestry měli co jíst a aby třeba mohla něco málo získat prodejem kožešin ze zvířat. Jednoho dne skolí ohromného vlka, sice tuší, že jím byla víla, ale nenávist Feyre k vílímu pokolení je dostatečná na to, aby jí to nevadilo. Tím se dají věci do pohybu - do domu přichází Zvíře a Feyre musí podle Úmluvy k němu, za zeď, do světa víl. Tam poznává nejen pravou tvář Zvířete alias Tamlina, ale i jeho přátele. A postupně zjišťuje, že ne všechny víly jsou kruté.

Na Dvůr trnů a růží jsem se moc netěšila, ani nevím proč. Autorčinu předchozí sérii mám totiž ráda a to, že jde o variaci na Krásku a Zvíře by mě mělo spíš lákat, no ne? Jsem přeci milovník pohádek... V tomto případě jsem ale měla poslechnout svou intuici a do Dvora se vůbec nepouštět.

Na formě vyprávění záleží
Tak trochu si myslím, že mě z velké části kniha nebavila kvůli tomu, že oproti Skleněnému trůnu je vyprávěna v ich formě. K tomuhle žánru mi to moc nesedí, navíc v ich formě má mnohem více prostoru postava vypravěče (v tomto případě vypravěčky) a tím pádem se jí sotva vyhnete, když vám nesedne. Celaena ze Skleněného trůnu k mým TOP postavám rozhodně nepatří, nicméně kdybych si měla vybrat, koho si vezmu na pustý ostrov, určitě by to byla Feyre - tu bych totiž s chutí zabila a snědla, abych přežila. Bez mrknutí oka. Trávit 440 stran s postavou, která vám přijde hloupá a nezajímavá a její myšlenkové pochody jsou vám naprosto volné... To je to pravé peklo.

Sarah J. Maasová je tak trochu grafomanka. Zatímco u předchozí série se tloušťka jednotlivých stupňuje pozvolna, tentokrát se autorka nebála nasadit laťku úctyhodných 440 stran hned v prvním díle. Nevím, nevím, podle mě to nebylo úplně šťastné rozhodnutí. První polovina je totiž velmi táhlá, skoro 300 stran se neděje téměř nic, kromě sbližování Feyre a Tamlina. Trochu mi to připomínalo rozložením příběhu Půlnoční korunu, tam jsem to ale byla ochotná skousnout, protože to bylo pokračování - znala jsem postavy a měla jsem k nim nějaký vztah.

Ach, Feyre, jak jen jsi hloupá...
Závěrečná zápletka mi připadala zajímavá, bohužel přišla opravdu až v samém závěru. Uměla bych si ji představit lépe rozvedenou. Samotný požitek ze zvratu mi opět zkazila Feyre. Ukázalo se totiž, že jakkoliv se tváří jako silná hrdinka, pořád ji někdo vodí za ruku a pomáhá, skoro nic nedokázala sama. A na některé věci jsem i já, ač nejsem nijak dobrý hadač knižních zápletek, přišla dřív než milá Feyre.

Na druhou stranu musím uznat, že ostatní postavy mi nevadily, a to ani Tamlin přes fakt, že pro něj nemá Feyre jiná označená než superlativa a že jeho neustálé vrčení ve mně evokovalo Christiana z 50 odstínů šedi (ten totiž taky pořád vrčel). Asi nejvíc mě zaujal Lucien, Tamlinův věrný parťák. Možná proto, že jeho maska byla maska lišky. Celkově se mi ten nápad kletby, kvůli které si nikdo z Tamlinova dvora nemůže sundat masku, kterou má přes obličej, zamlouval. A i celkové vykreslení vílího světa, který je rozdělen do relativně samostatných dvorů mi přijde zajímavý.

Proč jsem spíš tým Skleněný trůn než Dvůr trnů a růží?
Ačkoliv jsem neměla žádná očekávání, nakonec jsem přeci jen byla zklamaná a další díly si nepřečtu. Díky bohu je konec téhle knížky dostatečně uzavřený na to, abych neměla vůbec žádný zájem číst dál. U Skleněného trůnu to bylo naopak. Neodpustím si závěrečné srovnání, abych to osvětlila.

Zatímco od Skleněného trůnu jsem se nemohla odtrhnout, u Dvoru trnů a růží jsem neměla příliš motivaci číst dál.
Zatímco Skleněný trůn měl jasnou zápletku, ve Dvoru trnů a růží se velkou část knihy nic nedělo.

A to jsou zásadní důvody, proč jsem Skleněnému trůnu ochotná odpustit instantní milostný trojúhelník. Ve Dvoru trnů a růží naproti tomu ani nevidím nic, co by otevíralo nějakou souhrnnější zápletku pro další díly. Opravdu si neumím představit, o čem ty další (a čím dál tlustší) knihy budou. Ale, jak jsem si už potvrdila, Sarah J. Maasová má vzestupné tendence nejen co do počtu stran, ale i co do zajímavosti příběhu. Další díly jsou prý lepší.

Mám sice radši Krásku a zvíře než Popelku, ale mezi Feyre a Celaenou mám taky jasno. A co vy?

Sarah J. Maasová: Dvůr trnů a růží (CooBoo, 2016) | přel. Ilona Svobodová | 440 s. 


Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy!

14 komentářů:

  1. Já si tohle musím prostě přečíst! (Tady je vidět, jak na mě působí negativní recenze. :D)
    Jsem netušila, že Skleněný trůn je převyprávěná Popelka. To jsou mi věci. :)

    A abych nezapomněla!

    Pěkná recenze. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky ne, protože to tam prostě není absolutně vidět :D Ale psala mi to včera Anežka, že prý prvně byla myšlenka na Popelku asasínku a pak vznikl Skleněný trůn :D

      Vymazat
    2. Jinak Cecilko, jsem ráda! Je mi trochu žinantní psát takovéhle recenze pro CooBoo, protože mám ty lidi z redakce ráda, tak bych jim nerada odrazovala čtenáře. Kéž je víc takových, kteří si po přečtení takovéhle "recenze" řeknou: "Zajímavé, to si musím přečíst, abych si na to udělal/a vlastní názor." :)

      Vymazat
    3. Nojo, ale já se chci spíš při čtení ďábelsky smát, jak je to pitomé. :o)
      Jinak to chápu. Ale víš co, tebe stejně nikdo nečte, takže se nemusíš bát, že si tvou negativní recenzi někdo přečte. :D :D

      Vymazat
    4. Jen se neboj, vyvazis muj recenzni chvalozpev :D

      Vymazat
  2. Já to mám zas spíš opačně. U ST se mi líbila až trojka a DTAR se mi zalíbil okamžitě. Psala jsem si s jednou blogerkou, co už četla i dvojku a říkala, že tam se to teprve rozjede a to, co bylo v tomto dile, tam bude uplne jinak. Ze pry je tento dil spis takovy "predmluv". Koho jsem si v tomto dike neoblibila, byl Tamlin, nebot mi prisel zbabely. A stou popisnou casti mas pravdu taky, ale i tak me tato cast bavila, na to, ze na ne obvykle moc nejsem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím no, taky jsem to slyšela, že další díly jsou lepší. Můj čas je ale příliš drahý na to, abych četla pětisetstránkové pokračování něčeho, co mě celou dobu nudilo :D A to mám popisy ráda! Musí mít ale nějakou funkci, tu jsem tady postrádala...

      Vymazat
  3. Vydarená recenzia a dosť sa zhodneme.:) Tiež som tým Trón zo skla a s tvojimi dôvodmi súhlasím. Keby ACOTAR nenapísala Sarah, asi by som ho ani nedočítala - nudila som sa, postavy ma nezaujali... Možno vedľajšie, lenže tie mali minimum priestoru. A tiež mám pocit, že mi koniec ACOTAR-u úplne stačil a dvojku nepotrebujem čítať, len tie neustále chválospevy, ako sa to rozbehlo, ma zneisťujú.:D

    OdpovědětVymazat
  4. Pořád o ní přemýšlím, jestli mi stojí za pozornost anebo ne, jelikož Skleněný trůn se mi moc nelíbil 'alespoň ne druhý díl, ten první byl, ale fajn.. :D). No, uvidíme, asi knize šanci dám.. :)

    http://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba se ti tohle bude líbit víc, Freckles to tak třeba měla :)

      Vymazat
  5. Já vždycky ty první díly od Maas nemůžu překousnout. Jako šílený průměr mi přišlo i tohle i Skleněný trůn. Ale nějak jsem neodolala tomu šílenství okolo a tak jsem v obou sériích pokračovala - a navíc mě zajímalo, co na tom ti lidi vidí. No a teď mám samozřejmě Skleněný trůn načtený až do čtvrtého dílu :D A musím říct, že mě to začalo bavit až od půlky třetího, ale pak už jsem se neodtrhla.
    S touhle sérií je to podobné. Chytlo mě to asi od půlky druhého dílu a pak jsem to nemohla odložit. Každopádně ten druhý díl mi přišel mnohem lepší, úplně nesrovnatelně s tímhle :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně akorát Skleněný trůn bavilo číst, u tohohle jsem se prostě nudila a můj čas je příliš omezený na to, abych dávala druhou šanci něčemu, co má strašně moc stránek a předchozí díl mě vyloženě nebavil :D

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!