úterý 7. června 2016

Příběh o cestě a cestovštině

Gavriel Savit - Anna a Vlaštovčí muž

Originální název: Anna and the Swallow Man
Překlad: Věra Klásková
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2016)
Počet stran: 208
Vazba knihy: Pevná s přebalem
Nakladatelství: Paseka

Putování, putování, putování válkou...
Malá Anna vyrůstala s tatínkem. Bylo to skvělé! Tatínek, profesor lingvistiky, Annu odmalička učil lásce k jazykům. A tak oba dva přesně věděli, kdy se hodí polština, kdy jidiš a kdy by se mělo mluvit německy. Jenže jednoho dne se tatínek nevrátil, odvedlo ho gestapo, ale to Anna neví. Anna se shodou událostí připojí k tajemnému muži, který rozumí vlaštovkám, a společně se vydají na pouť napříč válkou schvácenou zemí, na pouť bez cíle.

Anna a Vlaštovčí muž je jednou z těch knížek, které jsem si vybrala podle obálky. A názvu. A to už někdy z kraje roku, když Paseka zveřejnila ediční plán. Vlaštovka je totiž tak pěkné slovo! Námět zněl nakonec taky slibně, tak se pojďme podívat, jak to s ním je...

Cestovština, cestovatelé, putování
Celý příběh je vlastně jedna velká cesta napříč Polskem schváceným válkou. Dvojice Anny a Vlaštovčího muže je stejně bizarní jako celé vyprávění, které je protkané úvahami o jazyce a jeho moci. Díky jazyku totiž můžete mluvit pravdu nebo lhát, získat to, co potřebujete nebo si nenávratně zavřít cestu před svobodou. Přesně tohle Annu učil tatínek a přesně tohle jí vštěpuje i Vlaštovčí muž.

Osamělost poutníku jen na chvíli naruší židovský hudebník, reb Hiršl. Jeho bodré vystupování se staví do kontrastu s vážným Vlaštovčím mužem a narušuje umdlévající plynulost putování. Anna dospívá a potřebuje kolem sebe víc než jen jednoho mrzouta. Ona sama tvoří středobod téhle netradiční trojice, oba muži k ní mají ale spíše otcovský vztah, žádné přehnané kamarádství a podobné hlouposti.

Ale pokud je každý jazyk přiřazen pouze jediné osobě, pak holčička nakonec samozřejmě začala uvažovat: Jaký je jazyk mého otce? Jaký je ten můj?
Odpověď však byla docela prostá - ti dva hovořili jazyky jiných lidí. Zdálo se, že všichni ostatní jsou svázáni s jediným jazykem, v nejlepším případě se dvěma či třemi, avšak pro Annina otce jako by vůbec neplatily hranice, jichž se držel každý, kdo obýval širou a různorodou krajinu Krakova. Otec nebyl omezován žádným způsobem mluvy. Mohl být vším, co si přál. Snad s výjimkou sebe sama.
Gavriel Savit, Anna a Vlaštovčí muž, str. 9

Útržkovité vyprávění, ale ne pro děti
Celá kniha má vážně nádhernou atmosféru. Trochu mi ji ale narušovala určitá "skokovitost" nebo fragmentálnost vyprávění. Osm kapitol, včetně epilogu, pokrývá docela dlouhý časový úsek. Vlastně to spíš než jako souvislý příběh působí jako několik epizod z putování Anny a Vlaštovčího muže. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to dobře nebo ne, na to bych asi potřebovala číst od Gavriela Savita i něco delšího. Je to ale jeden z důvodů, proč jsem knížce nemohla dát plný počet.

Ačkoliv je malá Anna dítě, na začátku jí je teprve sedm, a knížka se tedy tváří jako čtení pro děti, rozhodně tomu tak není. Dětskou postavu autor využívá pro všechny kontrasty a pro zdůraznění síly lidskosti. Celý příběh je ale natolik hloubavý a meditativní, že by děti nebavil. Začátek mi svým bizárem připomínal trochu Kafku, potom se zase člověk neubrání srovnání se Zlodějkou knih. Anna a Vlaštovčí muž mě ale oslovila o něco víc. 

Postavy jsou skvělé, Anna je tak akorát dětská a Vlaštovčí muž je velmi zajímavý, protože o něm v podstatě celou dobu vůbec nic nevíme. I on má ale svá tajemství a něco z nich postupně odkrývá nejen Anně, ale i čtenářům. Konec je pak trochu ve stylu magického realismu, takže nečekejte žádné explicitní uzavření, stejně jako po zbytek knihy se pracuje především s náznaky.

Anna a Vlaštovčí muž je skvělé čtení, byť trochu nesouvislé. I tentokrát, jelikož jde o debut, se neubráním tvrzení, že o Gavrielovi Savitovi ještě uslyšíme. Teda, snad!

2 komentáře:

  1. Tohohle jsem si všimla, když si to teď nedávno pár lidí popřidalo na GoodReads a tuším, že jsem viděla, že jsi tomu dala čtyři hvězdičky, takže mě to zaujalo. Vím totiž, že ty kladně hodnotíš knížky, které si to opravdu zaslouží. A po tvé recenzi jsem na to zvědavá ještě víc, takže se po tom určitě podívám alespoň v knihovně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, poslední dobou mi spíš přijde, že 4 hvězdičky rozdávám jako na běžícím pásu... :D Ale tato je vážně dobrá a myslím, že zrovna tobě by se mohla líbit, tak po ní určitě mrkni :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!