neděle 6. září 2015

Jedovatá slova skrývají víc, než by se zdálo

Maite Carranzová - Jedovatá slova

Originální název: Palabras envenenadas
Překlad: Lucie Trägerová
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2010)
Počet stran: 240
Vazba knihy: pevná
Nakladatelství: CooBoo

Co se stalo s Bárbarou?
Bárbara Molinová se ztratila před čtyřmi lety. Spousta stop, důkazů, dva podezřelí... A slepá ulička. Vesměs všichni si myslí, že hledají už jen tělo. Jenže Bárbara žije. Jeden den, jeden telefonát a všechno je jinak. Komisař Salvador Lozano má před sebou poslední den ve službě, když se dozví, že o sobě Bárbara dala vědět. Co se s ní stalo?

Nejsem příliš detektivkový a thrillerový typ. Jsem strašpytel a nerada se bojím. Jenže Jedovatá slova zněla až příliš lákavě, takže když se mi naskytla možnost, moc dlouho jsem neváhala. Tahle knížka má v sobě totiž víc, než by se zdálo. A přesto pořád nevím, co si o ní vlastně mám myslet.

Vyšetřování, které nikam nevede
Bárbara Molinová byla vždycky problémové děvče. Temperamentní. A od jisté doby velmi uzavřená do sebe. Dalo by se dokonce říct, že chronická lhářka. Před čtyřmi lety utekla z domu a od té doby ji nikdo neviděl. Normální útěk? Jenže potom se našla její kabelka v telefonní budce, odkud se ozvala své matce a prosila ji o pomoc. Stopy zápasu, krev... Zní to jasně. Vyšetřování zůstalo na mrtvém bodě a o Bárbaře už čtyři roky nikdo neví. Jak jeden den a jeden telefonát změní život Salvadorovi Lozanovi, který se sice chystá do důchodu, ale zároveň nepřestává věřit, že Bárbařin případ vyřeší, Nurii Solísové, Bárbařině psychicky zlomené matce, a Evě Carrascové, Bárbařině bývalé nejlepší kamarádce, které právě toho dne zazvoní mobil s úpěnlivou prosbou o pomoc?

Na začátku máme tedy před sebou případ zavedený do slepé uličky. Po krátkém prologu se seznamujeme s hlavními aktéry, Salvadorem Lozanem, Nurií Solísovou, z jejichž pohledu jsou první kapitoly vyprávěny, a především se samotnou Bárbarou. Od začátku tedy víme, že nejde o vraždu. Nicméně z Bárbařiných kapitol je jasné, že půjde o něco víc než jen o obyčejný únos.

Vícevrstevné vyprávění
Kniha má celkem čtyři úhly vyprávění. Zatímco kapitoly komisaře Lozana, Nurie Solísové a Evy Carrascové jsou psány er formou, Bárbara svůj příběh vypráví v ich formě. To z Jedovatých slov činí poměrně dynamickou knihu. Er formové kapitoly jsou vyprávěny velmi syrově, úsporně, v přítomném čase, s neznačenou přímou řečí, takže bez jakéhokoliv narušení plynulosti vyprávění. Díky tomu se kniha překvapivě dobře čte, i když některým čtenářům nejspíš nějakou chvíli potrvá, než si na takovýto typ vyprávění zvyknou.

Zajímavé je, že kromě komisaře Lozana nedostává větší prostor žádný muž. Lozanův nástupce Sureda sice v příběhu funguje jako hybná síla (při rekapitulování Bárbařina případu vyvádí Lozana ze slepé uličky) a Bárbařin otec Pepe je líčen jako ten aktivnější z rodičů, alespoň co se pátrání po dceři týče, oba však, stejně jako oba podezřelí muži, zůstávají spíše na okraji. Toto je od autorky velmi chytrý tah, hraje si se čtenářem a nutí ho promýšlet, jak to asi tenkrát mohlo být.

Zvláštní postavy
Nejdřív se možná čtenář ptá, proč je tolik prostoru věnováno právě Bárbařině matce a jakou úlohu v tom všem má Eva, nicméně postupně do sebe všechno zapadá jako skládačka. Prostřednictvím retrospektivního vyprávění ústředních postav se dozvídáme všechno podstatné o Bárbařině minulosti, o její komplikované povaze a o všem, co mohlo vést k jejímu zmizení. Bohužel jsou ale tyto indicie o něco čitelnější, než by bylo záhodno, takže vlastně není vůbec složité dojít ke správnému řešení.

Postavy jsou opravdu zvláštní, možná ale trochu nemastné a neslané. Všem vévodí Bárbara, jejíž psychologie je opravdu dobře propracovaná a skvěle sedí k tomu, co se jí vlastně stalo. Není to nijak sympatická hrdinka, zejména poté, co se odkryje její minulost. Je ale velmi uvěřitelná a zajímavá.

Nezvykle syrový a drsný román se vlastně ani moc nehodí pro mladší čtenáře. Místy je velmi napínavý, děsivý... Klidně by mohl konkurovat thrillerům pro dospělé. Jedovatá slova vás chytnou a nepustí, dokud nedojdete na konec. A nečekejte žádnou cenzuru drsných scén!

Děkuji nakladatelství CooBoo za recenzní e-knihu!

2 komentáře:

  1. Tak teď jsi mě navnadila. Od téhle autorky jsem kdysi četla Válku čarodějek: Ledovou pustinu (druhý díl série, ale nějak jsem to tehdy neřešila) a líbilo se mi to, takže klidně bych zkusila i tohle.. :) A trocha děsu a všech těch reálných prvků neuškodí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem tě nalákala! :-)
      A vidíš, já o autorce slyšela poprvé, zajímavé...!

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!