pátek 14. srpna 2015

Skvělý román v e-mailech s poněkud slabším pokračováním

Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna

Originální název: Gut gegen Nordwind a Alle sieben Wellen
Překlad: Iva Kratochvílová
Rok vydání: 2015 (originály vydány 2006 a 2009)
Počet stran: 448
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Host

Náhodná e-mailová konverzace, náhodný milostný vztah
Emmi Rothnerová chce zrušit předplatné časopisu Like. Jenže si splete e-mailovou adresu a její zpráva se dostane k Leovi Leikemu. Ještě pár překlepnutí a dvojici se otevírá zajímavá a náhodná e-mailová konverzace, která je postupně prostupuje víc, než by se oběma líbilo. Vždyť Emmi je přece vdaná! Měli by nechat svůj virtuální vztah přerůst do toho skutečného? Co by se stalo?

O románu Dobrý proti severáku jsem poprvé slyšela na semináři z Poetiky poezie, prózy a dramatu (=literární teorie), vyučující nám ho vřele doporučil. Tohle vydání mě navíc lákalo i přítomností druhého dílu, který Daniel Glattauer napsal na nátlak fanoušků. Když Host letos v létě zlevnil vybrané paperbacky na víc než příznivou cenu, nebylo co řešit.

E-maily, kam se podíváš
Podle anotace se můžete těšit na moderní a vtipnou variaci na epistolární román, tedy román v dopisech. Fakt je, že kromě e-mailů se jiné "vyprávěcí" techniky nedočkáte. Naštěstí si ale s pouhými e-maily bohatě vystačíte. Je to nejspíš styl, který je natolik čtivý, že vám nedovolí knihu odložit. Nejspíš vás bude štvát Emmi a budete milovat Lea, ale i když si třeba pětkrát řeknete, že dočtete ještě tuhle kapitolu, nakonec skončí v tak napínavém momentu, že zůstanete ke stránkám přikováni.

Co mi vadilo: přemíra miláčků, Emmiček a Leošků. V tomto ohledu mi nejspíš ne zcela sedl styl překladu, respektive slovní zásoba překladu. Nesedí mi zdrobněliny jmen, které absolutně neodpovídají zdrobnělinám v jazyce originálu. A neseděly mi některé výrazové prostředky Emmi, jako by třicátníci psali jako puberťáci. Pořád jsou to ale drobnosti, které čtenářský zážitek nijak neohrozí.

Když si čtenáři vynutí pokračování...
Bylo to asi takhle - začala jsem číst Dobrý proti severáku, postupně jsem se čím dál víc nemohla odtrhnout, hltala jsem každý mail, každou stránku, každou kapitolu. Příběh úžasně gradoval, z cudných narážek začaly tryskat emoce, bylo to nabité. A najednou konec. Konec, který se tolika fanouškům nezamlouval. Pravda je ovšem taková, že konec prvního dílu mi přijde skvělý! Otevřený tak akorát, trochu bezvýchodný, hodně emotivní. Přistupujete k němu ale úplně jinak, když víte, že hned na další stránce se příběh Emmi a Lea otevírá znovu. Nemáte čas, nechat se citově vyždímat.

Fanoušci se prý s tím, mně osobně plně vyhovujícím, koncem prvního dílu nemohli vyrovnat. A tak Glattauera otravovali tak dlouho, až napsal Každou sedmou vlnu, druhý díl, který trpí všemi nedostatky druhých dílů a navíc je okořeněný tou vynuceností. Na začátku si příběh ještě udržuje svou dynamiku vygradovanou koncem Dobrého proti severáku, postupně ale sklouzává k prázdným e-mailovým výměnám stále na jedno téma. Virtuální vztah a aura neznámého se mezi Emmi a Leem bortí a všechno spěje do toho vytouženého happy-endu. A tím pádem z konce druhého dílu pomalu ukapává karamel a vám z něj trnou zuby.

Daniel Glattauer je ale natolik schopný spisovatel, že i z vynuceného pokračování skvělého a originálního příběhu dokázal stvořit přinejmenším čtenářský zážitek. Pokud vás totiž bude bavit číst první díl, u druhého tomu nebude jinak.

Sólo pro dva
Emmi a Leo. Dva třicátníci, kteří o sobě po většinu prvního dílu neví vůbec nic. Postupně v sobě probouzí city pouhým psaním a čtenáře dráždí jaká si vágnost jejich vzezření. Když se jednou dokonce "sejdou" v kavárně, čtenáři nabídnou hned několik možných podob a je jasné, že se jen tak nedozví, jak je to doopravdy.

Emmi mnoha čtenářům leží v žaludku, Lea vesměs všichni zbožňují. Jsou totiž jako noc a den, Emmi je ta impulzivní, která si vynucuje pozornost, Leo je ten, který píše cudně a sexy zároveň, ten který o všem přemýšlí a chce to udržet na uzdě, ale zároveň nemůže. Oba ústřední hrdinové jsou ale prostřednictvím svého psaní popsáni velmi dobře, z hlediska povahy. Oba by mohli klidně bydlet ve vedlejší čtvrti. A oba jsou občas jako my.


Ve druhém díle se to trochu kazí - najednou přestávají být oba virtuální, nejen sami pro sebe, nýbrž i pro čtenáře. Z Lea se občas stává iracionální bručoun a z Emmi hodně melancholická hysterka. Oslovení "miláček" tady postrádá auru tajemna a po desátém opakování otravuje. Navíc od začátku víte, jak to skončí. Druhý díl už prostě nemá takové kouzlo. Pokud vás ale zaujme díl první, pokračování si stejně přečtete. Sice nedosahuje kvalit Dobrého proti severáku ani zdaleka, ale je to primárně bonbónek pro fanoušky.

4 komentáře:

  1. Konečne som našla niekoho, kto bol tiež spokojný s pôvodným koncom! :) Samozrejme sa po dočítaní dostavil ten WTF moment, ale ihned som začala rozmýšlať, ako to asi tak pokračovalo ďalej, vymýšľala rozličné scenáre a páčilo sa mi to. Lenže akonáhle človek vie, že je napísaný ďalší diel, vyslovene ho to núti si ho prečítať, aby vedel, či sa jeho predstavy zhodujú so skutočnosťou. A tiež preto, aby zistil, ako sa s tým spisovateľ popasoval. Ja som bola s Každou siedmou vlnou veľmi spokojná. To, že nás nechal Glattauer nahliadnuť viac do skutočného sveta hrdinov, bol podľa mňa skvelý ťah. Emmi mi v prvej časti liezla na nervy (miestami dosť), v druhej sa viac odhalilo jej súkromie, pohnútky, ostatné skutočnosti života. Zrazu mi jej správanie dávalo zmysel. Síce už tam nebolo to tajomné rozochvenie prvého dielu, ale nevadilo mi to. Obávala som sa, či sa mi bude druhý diel páčiť, keď prvý bol skvelý, ale po prečítaní mám pocit, že vďaka druhej časti je to také... ucelenejšie. Nemyslím tým, že sme sa dozvedeli koniec, skôr to, že sme mali väčšiu možnosť pochopiť postavy. Takže - u mě dobrý. :) A teraz si idem prelistovať knihu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Ani nevím, jestli to z recenze vyznělo - já jsem si užila čtení obou dílů :-)
      Ale díky za ten postřeh se soukromím hrdinů, je pravda, že ve druhém díle se toho o nich dozvídáme víc a vlastně to trochu interpretuje i jejich e-maily v prvním díle. To je hodně dobrý a asi mi to tak úplně nedošlo.

      Vymazat
  2. Já jsem Emmi bytostně nesnášela. Zatím jsem se nesetkala s tak otravnou hrdinkou. Možná, kdyby jí bylo 18, tak to chápu.
    A konec prvního dílu se mi líbil, ale kdyby nebylo druhého, určitě bych ho vnímala mnohem líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ji chápala. Vlastně si myslím, že je mi dost podobná :-D

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!