neděle 21. června 2015

Z téhle knížky budete doslova na větvi

Karen Joy Fowlerová - Všichni jsme z toho úplně na větvi

Originální název: We Are All Completely Beside Ourselves
Překlad: Petra Jelínková
Rok vydání: 2015 (originál 2013)
Počet stran: 328
Vazba knihy: Pevná s přebalem
Nakladatelství: Plus

Příběh jedné neobyčejné rodiny
Když bylo Rosemary pět let, zmizela z jejího života její sestra Fern, s níž byla jedno tělo, jedna duše. Sotva se stačila díra v srdci malé Rosie zacelit (přesněji řečeno o sedm let později), zmizel i její bratr Lowell. A rozhodně ne náhodou. Protože tatínek Rosemary vždycky říkal, že při vyprávění má začátek přeskočit, i její vyprávění začíná zprostředka a postupně se k začátku vrací. Proč zmizela Fern a co na ní bylo zvláštního? Co s tím má společného Lowell? A proč je vůbec důležitá Harlow, Rosemaryina nová kamarádka?

We Are All Completely Beside Ourselves. Kniha, která na mě pravidelně pomrkávala na Amazonu už od loňského léta, kdy jsem hodně váhala, zda si ji ve výprodeji e-knih koupit. Nakonec jsem odolala, ale pořád mě lákala, obzvlášť poté, co jsem si začátkem roku v práci během dlouhé chvíle přečetla kus prologu. Málem bych přehlédla, že ji vydává Plus, ale jakmile jsem se to dozvěděla, bylo to jasné. Sice se mi o vous víc líbí druhá verze obálky, ale tahle naživo taky není špatná. Hlavně je žlutá, co si budem... (A naživo mnohem lépe žlutá než na obrázku!)


Zápletka, kterou nikdo nečeká
Jelikož je anotace velmi chytře napsaná, byla jsem opravdu v šoku, když přišlo na začátek příběhu. Když jsem se dozvěděla, co vlastně spočívá v tom tajemství Rosemaryiny rodiny (a protože bych ráda, abyste si knihu taky přečetli, ani v mém shrnutí počátku děje se nic nedozvíte), nebyla jsem si jistá, jestli je to vůbec námět pro mě. Ale vytrvala jsem a vyplatilo se.

To, co se na první pohled tváří jako úplně normální historie normální rodiny, je ve skutečnosti příběh rodiny poněkud nestandardní. Setkáte se s odkazy na psycholingvistiku a psychologii, na Noama Chomského a Sigmunda Freuda. A chvílemi budete chtít Rosemary zastřelit. Ona je ale zvláštní v souvislosti s nestandardností své rodiny. Karen Joy Fowlerová otevírá poměrně kontroverzní téma a tvoří z něj originální námět na knihu.

Tak trochu protivná Rosemary a ostatní
Vypravěčku Rosemary poznáváme hned v několika věkových etapách jejího života. Nejprve jako dvaadvacetiletou studentku vysoké školy, poté jako malou pětiletou holčičku a v závěru jako zralou čtyřicátnici. Přestože všechno, jak se dozvíme, vypráví retrospektivně právě v době svých čtyřiceti let a tudíž je z vyprávění cítit určitý odstup, funguje to. Jak se navíc odkrývá tajemství Cookeovic rodiny, nahlížíme na různé události z několika úhlů pohledu. To je velmi milý detail, který celé vyprávění ozvláštní.

Když mě teď znáte důvěrněji, pojďme se znovu podívat na naše první setkání. Sedím ve školní jídelně, vybrala jsem si sendvič s grilovaným sýrem a sklenici mléka. Harlow vtrhne dovnitř jako hurikán. Kdyby tedy hurikány měly podobu vysokých sexy holek v modrém tričku a s třpytivým přívěškem na krku.
Možná nejsem tolik vyplašená, jak jsem na vás asi působila, když jste tuhle historku slyšeli poprvé. Možná jsem poznala, že Harlow není tak rozzuřená, jak předstírá. Třískání s talíři, házení věcmi - celé to bylo divadlo. Možná jsem si všimla, že si to docela užívá.
Karen Joy Fowlerová, Všichni jsme z toho úplně na větvi, str. 146

Ani tentokrát se ale autorka nevyhnula nešvaru první osoby - kromě Rosemary žádnou postavu nepoznáme dostatečně detailně. Chybělo mi to hlavně u Lowella, Rosiina bratra. Na svůj význam v příběhu mu bylo věnováno poměrně málo prostoru pro přímou akci (protože ve vzpomínkách byl pořád). Naprosto v duchu knihy působí všechny důležitější postavy trochu karikaturně, ať už vlivem Fern (Rosemary a její rodina), nebo prostě proto, že vyšinuté jsou (třeba Harlow). Ale i Harlow nakonec zas tolik prostoru nedostala.

Samotná Rosemary je hodně zvláštní. A trochu otravná, nejen pro ostatní postavy v knize, i pro čtenáře. Máme ale možnost ji pochopit. Na druhou stranu má alespoň živoucí charakter a není jen plochou postavou na papíře.

Pokud hledáte nevšední čtenářský zážitek, sáhněte po této knize. Dozvíte se, že jste možná vůbec netušili, jaké experimenty se dřív vážně děly. Dozvíte se možná něco málo o psycholingvistice a psychologii a zaručeně se budete bavit, protože kniha se čte téměř sama. A nakonec si budete klepat n čelo, jak je vlastně možné, že jste nepřišli na to, co je s Fern jinak (nebo jsem tak slepá možná jen já!).

Děkuji nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku!

7 komentářů:

  1. Zní to zajímavě, ale prozradila jsi toho docela málo, tak moc nevím, o čem to vlastně bude a zda se do toho vůbec pustit. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě to, myslím si, že kdybych toho prozradila víc, už tím některé připravím o zážitek ze čtení, protože přijdou o to největší překvapení... :)

      Vymazat
  2. Ani jsem tuhle knihu nezaregistrovala, ale vypadá vážně dobře. Teď jsem zvědavá, o čem to vlastně celé je. :) A žluté obálky jsou nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  3. Psycholingvistika? O prázdninách? Ustup, Satane! Chci samé jednoduché a krásné věci, jednorožce, duhy, gumové medvídky a tak!
    Pořád přemýšlím, co si tipnout na otázku "co je s Fern". Jedno je jisté. Jelikož jsi to nečekala, tak se z ní rozhodně nevyklube pedofil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Co je s Fern" - vodítek máš víc než dost, anotaci, obálku, teď už i tu psycholingvistiku! A náhodou je tam jen tak lehce zmíněná a já jsem si připadala hrozně chytře, když jsem věděla "o co go"!

      Vymazat
  4. Občas sa mi stane, že si prečítam recenziu na knihu, o ktorej som predtým nikdy nepočula, no v tom okamžiku mám pocit, že toto je presne pre mňa a musím si ju čo najskôr zohnať. A presne to sa ti teraz podarilo. Môj wishlist ti ďakuje za obohatenie o ďalší titul, moja peňaženka už o niečo menej. Ale myslím, že niečo takéto vo svojej knižnici potrebujem. Plus vydáva zaujímavé knihy.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!