úterý 24. června 2014

Mariáš v Reykjavíku je spíše "one man show"

Vratislav Blažek - Mariáš v Reykjavíku

Rok vydání: 2014
Počet stran: 184
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Plus

V tomhle Mariáši se karty nehrajou
Mariáš je česká karetní hra pro čtyři. Hazard je nebezpečná věc, protože zahrnuje hru o peníze. V Reykjavíku se tenhle mariáš nehraje. Vlastně se v téhle knížce mariáš nehraje vůbec. Možná tak slovní mariáš - mezi Václavem Táborským a Vratislavem Blažkem. Je to bžunda, všechny ty dopisy od emigranta.
Sebrané dopisy od Klégra, jak se Blažkovi říkalo, sestavil a vydal Václav Táborský, protože si myslel, že si i čtenáři mají právo užít kopec srandy.

Říká vám něco jméno Vratislav Blažek? A co třeba Starci na chmelu? Správně, Vratislav Blažek je ten, který je zodpovědný za scénář nejen tohohle slavného muzikálu. Mariáš v Reykjavíku, sbírka Blažkových dopisů z let 1868 - 1973 vyšla poprvé v roce 1975 v exilovém nakladatelství 68 Publishers. V Česku vychází poprvé a kromě samotných dopisů obsahuje také předmluvu Václava Táborského (kterému jsou dopisy adresovány a který také tuto sbírku poskládal) a spoustu doprovodného materiálu. A stojí to za to.


Dopisy jako umělecké dílo
Sbírka dopisů Mariáš v Reykjavíku rozhodně není kniha s příběhem - dopisy na sebe nenavazují, často jsou mezi nimi delší časové skoky. Zároveň čtenář nemá možnost se setkat s druhou stranou pohledu, tedy s dopisy přímo reagujícími na ty, které jsou v knize. Zdálo by se, že to bude jeden nesourodý chaos. Ale kupodivu to jako celek velmi dobře funguje. Svůj nemalý podíl na tom má určitě fakt, že Vratislav Blažek se psaním živil až do své smrti v roce 1973.

Milý Vašku se svou paní,
už jsi něky dostal psaní, co je samý rýmování? Za sebe i za svou Hani posílám Ti bědování tklivé, neboť předvánoční. Jsem právě ten smutnej ročník, co chtěl bejt buď rak či ryba. Nebyla to moje chyba, že ta první okupace v čtrnácti mě přesvědčila, že už třetí pravda není, jen ta černá nebo bílá. Po válce mi bylo dvacet a ten Mnichov (kde dnes bydlím) šest let předtím dal mi placet volit jenom ze dvou židlí.
Vratislav Blažek, Mariáš v Reykjavíku, str. 74

Každý dopis je takové malé umělecké dílko samo o sobě - Blažek střídá styly, spisovný a nespisovný jazyk, občas rýmuje. Také posílal Táborskému novinové články a malůvky (především svého psa Valdy), které knize dodávají šmrnc a především atmosféru. Navíc je to mezi stranami plnými textů, které vám prostě asi nedají úplně stoprocentní smysl, protože neznáte všechny souvislosti, velmi příjemné oživení.

Čtivé, zábavné, ale...
Musím přiznat, že kdykoliv jsem po knize sáhla, vždycky jsem se dobře pobavila. Humor na stránkách není prvoplánový ani vulgární, je prostě přímý a zatraceně sedící. Navíc je díky Blažkově umu každý dopis čtivý a zábavný. Nicméně troufám si tvrdit, že kniha jako taková více zaujme znalce Blažkovy tvorby a možná i jeho života. A možná třeba muže nebo o trochu dospělejší lidi, než jsem já.

Mým kamenem úrazu se stalo, že je Mariáš v Reykjavíku díky absentujícímu ději velmi snadné odložit. A odložený už tolik neláká k pokračování. Je to škoda. Jakožto milovnice dopisů jsem si čtení užívala, znám tyhle tendence psát pokaždé jinak, snahu ozvláštnit suchý text. Ale na druhou stranu jsou dopisy velmi intimní záležitost a díky tomu, že dokonale neznáme kontext, je skutečně občas těžké se ke čtení znovu přinutit. 

A také je mi líto, že u dopisů chybí konkrétní datace, která by mohla napovědět alespoň leccos z dobového kontextu. Třeba také to, že Blažek zemřel pravděpodobně nedlouho po posledním dopisu, což by mělo určitě větší dopad na čtenáře s vidinou konkrétního data.

Není co dodat, skoro

Dášenko a Vašíku,
tak nám zas vopad jeden list z kalendáře, je nedělní ráno a já si zase neodpočinu, protože v neděli mám vždycky velký psaní. Připadám si jako vdaná ženská, která má velkou rodinu, ale přes tejden musí chodit do práce a v neděli teda látá, žehlí a pere a jako vona má v neděli velký prádlo, já mám to zmíněný velký psaní, protože taky já jsem přes tejden zaměstnanej a taky já mám velkou rodinu přátel; ale Tebe peru nejrači, Václave. Dneska začnu tím, že mě už unavuje Tvý neustálý zasílání zfalšovanejch výsledků z minigolfu.
Vratislav Blažek, Mariáš v Reykjavíku, str. 118

Mariáš v Reykjavíku je dobrá knížka, krásně napsaná, graficky famózní, s povedenou obálkou. Nicméně jsem po dočtení spíše rozpačitá a nevím moc, co s tím. Čas věnovaný čtení mi nepřišel promarněný, bavila jsem se, Blažkův styl mě baví. Ale na druhou stranu jsem čekala něco víc a při odložení mě kniha spíše nelákala než lákala k pokračování. Pro mě osobně asi lepší průměr, ale znám spoustu lidí, kteří se bavili královsky a kniha je svým způsobem pohltila. Jen je to velmi pravděpodobně trochu jiná sorta čtenářů.

P.S. Na tu čtvrtou stránku si můžeš kreslit. Valda právě počůral stěnu pod toaletkou a Hana na mě volá silným hlasem.
Vratislav Blažek, Mariáš v Reykjavíku, str. 61

P.S.
P.P.S.
P.P.P.S.
Já Tě vodnaučím lajdat, Ty komorní stenografe, já Tě ponížím tak, že Tě přestane školník zdravit, Ty do mě telegramem a já do Tebe ságou rodu Forsajtů - ale nemysli si, že si to usnadníš a přestaneš číst a vodložíš to.
Vratislav Blažek, Mariáš v Reykjavíku, str. 143

Děkuji nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku!

3 komentáře:

  1. Na čtení recenzí mám ráda, jak se člověk pořád dozvídá něco nového. O téhle knížce jsem neslyšela a formou i obsahem mě tady na Tvojí stránce docela zaujala. Taky jsem dopisní psavec-experimentátor, až si občas říkám, jak to má se mnou a mými slovy ten adresát těžké. Líbí se mi i Tvoje zpracování recenze s těmi mezititulky, citace jsou prostě skvělé!!! Přemýšlím tu nad tím hodnocením. Píšeš, že kniha byla skvělá, ale na konci vyvolala spíš rozpaky a došlo Ti, žes asi čekala něco víc. Napadá mě, že to může být právě tou intimní formou - jsou to osobní dopisy adresované konkrétní osobě. Vždycky když čtu sebranou korespondenci, jsem na jednu strana nadšená z toho, co z ní vyčtu, na druhou stranu cítím, že není asi úplně správné číst něco, co nebylo psáno pro mě, i když už je to teda vydáno knižně. Dopisy nejsou příběh, nejsou kniha, která nás může pohltit, můžou nás pobavit a nějak vnitřně uvědomit, můžou vyvolat spousty pocitů....ale pořád jsou to dopisy...od někoho někomu jinému, které tak nějak natajno čteme a necháme na sebe působit.

    OdpovědětVymazat
  2. Sakra, doufala jsem, že se dozvím něco o Islandu... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. O knížce slyším/čtu poprvé. Dopisy mám ráda, je to šance alespoň trochu nahlédnout do nitra spisovatele a jelikož se mi docela zamlouvá exilová literatura, tak po knížce z "Toronta" možná sáhnu :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!