sobota 5. dubna 2014

Nechte se očarovat dědečkovými pohádkami

Tomáš Zahrádka - Dědeček

Rok vydání: 2013
Počet stran: 96
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Meander
Ilustrace: Jiří Stach

Tři pohádky jednoho dědečka (a taky o něm)
Na jednom zvláštním místě, kdesi, žije dědeček. Náš příběh začíná za silného deště, když se listonoš vydává k dědečkovi s dopisem. Tráví u dědečka den a noc a poslouchá pohádky o králi a jeho rádcích, o carovi, který byl vlastně stroj... Pohádky vyplývají z jednotlivých setkání a v tajuplné atmosféře plynou až k samotnému závěru, který nechává na čtenářově fantazii a interpretaci, jak to vlastně všechno dopadlo.

O prvotině Tomáše Zahrádky jsem věděla už od jejího vydání. Nyní se ale dostává do širšího čtenářského povědomí díky nominaci na Cenu Jiřího Ortena a především pak na Magnesii Literu v kategorii objev roku. Kouzelné ilustrace Jiřího Stacha perfektně dokreslují atmosféru a tvoří tak z Dědečka dílo výjimečné už na pohled.

Úsporný a přesto se smyslem pro detail
Hned po otevření vás na první pohled zaujme zvláštní styl, kterým je kniha psána. Je jako báseň v próze - krátké úsečné věty odsazované jedna za druhou. Krátké odstavce připomínající strofy básní. Tomu navíc dobře slouží také velmi poetický jazyk autora. Nicméně ačkoliv je každá scéna načrtnutá pouze několika úspornými větami, pozoruhodná je práce s detaily. Ačkoliv tedy nevíte spoustu věcí, které byste jinak v popisu situace očekávali, dozvíte se jiné, často nepodstatné detaily. Ale kdybyste byli stále děti, nezajímalo by vás právě, co má všechno dědeček v domě místo toho, kolik je v něm místa, oken a zda má uklizeno?

Na zemi byla červenou pastelkou nakreslená dlouhá čára.
Od díry v podlaze až ke kredenci.
S nápisem: POZOR, TUDY MRAVENCI CHODÍ NA CUKR.
Tomáš Zahrádka, Dědeček, str. 15

Zpočátku ale není nejjednodušší si na takovéto úsečné vyprávění zvyknout. Po pár stránkách do toho ale přijdete a před očima vám začne ubíhat dědečkův příběh jako o život. S uklidňující kouzelnou atmosférou je Dědeček ideální čtivo na dobrou noc. Pro všechny - od nejmenších dětí, které se budou smát loutkokráli, až po babičky a dědečky.

Prostě si to přečtěte
Musím přiznat, že podmanivý styl se mi rychle stal návykovým a jen s největším úsilím jsem Dědečka odkládala, aby mi ještě vydržel. Myslím že nejen mně, ale i dětem by v rámci předčítání před spaním vydržel tak na třikrát. A to je podle mě velká škoda, rozhodně by nevadilo, kdyby byla knížka delší. Svět příběhu je zde otevřený dostatečně tvárně na to, aby byla možnost Dědečka ještě o nějaké epizody "nastavit". Ale chápu, je to debut. Příště to třeba bude delší.

Položil fáborky na skříň.
Podíval se na hodinky.
Bylo půl čtvrté odpoledne.

Dědeček ukrojil dva krajíce chleba.
Ten větší pro listonoše.
Otevřel hrací skříňku a vytáhl perlový náhrdelník.
Svlékl dvě z perel a namazal je na chleba.
Tomáš Zahrádka, Dědeček, str. 63

Má smysl Dědečka číst, protože hladí. Protože je kouzelný a očaruje vás. A v neposlední řadě má velmi příznivé účinky na usínání - vyzkoušeno za vás. Jen doufám, že autorova další tvorba bude rozsáhlejší, takto jsem na rozpacích z toho, že budu muset knihu číst tam a zpátky dokolečka, protože mi prostě došel a usíná se s ním TAK dobře.

Držím palce, aby vyšla ta Litera!

1 komentář:

  1. Moc pěkná navnazující recenze. Taky jsem si knihy všimla až po nominaci na Magnesii, ale je to protivník kamarádčina přítele v kategorii, tak nemůžu držet palce :-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!