sobota 29. března 2014

Román (nejen) o mracích a nad mraky, to je Grandhotel

Jaroslav Rudiš - Grandhotel

Rok vydání: 2006
Počet stran: 176
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Labyrint

Nad mraky a ještě výš
Ústřední hrdina, třicetiletý samotář Fleischman, od dětství vyrůstá u bratrance Jégra. Díky němu pracuje jako "holka pro všechno" v Grandhotelu na Ještědu. Fleischman je podivín, který nikdy nic nedokázal. Ale má moc rád počasí, rozumí mu, je jím uklidňován. Jeho životu dává řád nejen počasí, ale i Franz, zákazník hotelu, který vrací své kamarády tam, kam patří. Ale Fleischman chce překonat sám sebe a především překonat svou panickou hrůzu z cesty pryč. Třeba mu pomůže servírka Ilja, třeba cesta vede nad mraky.

Pořád nevím, co si mám o Rudišovi myslet. Nebo tedy přesněji řečeno o jeho tvorbě, protože jeho osobní vystupování mi přijde dost sympatické. Četla jsem od něj už Nebe pod Berlínem a nijak mě nezaujalo. Zato Grandhotel se mi líbil moc. Pořád si ještě nejsem jistá, jestli se mi líbí jeho styl psaní, ale s Grandhotelem, který mimochodem získal ocenění v Liteře za rok 2006, si Rudiš v mém osobním hodnocení slušně našlápl.

Divní hrdinové v divných knihách
Pokud mě čtete delší dobu, určitě víte, že mám pro divné hrdiny slabost. Máte-li to také tak, v Grandhotelu si toho užijete dosyta. Celou dobu čtení jsem přemýšlela, jestli je Fleischman autista nebo prostě jen jiný. Faktem je, že je pořádný podivín - nikdy neměl holku, sex si užívá tak maximálně v představách a více než lidi má rád počasí (a především mraky). Není divu, že si o něm i vrabci na střeše štěbetají, že je pošuk.

"A jaký tam bylo počasí?" ptám se.
"Kde zas!?!"
"Na Rujaně."
Uznávám, že jsem se možná měl zeptat na něco jiného, třeba co říkal přitom on jí, ale mě to opravdu právě v ten moment zajímalo. Jégr mi místo odpovědi vrazil pohlavek. A pak řekl: "To říkám furt - Honimír obecný."
Jaroslav Rudiš, Grandhotel, str. 47

Možná je to právě mým soucitem k podobně 'ujetým' hrdinům, nicméně mně byl Fleischman sympatický. Ano, je trochu jako malé dítě a proto bylo těžko k uvěření, že je mu třicet, nicméně beru to jako součást jeho prapodivné psychiky. Do jeho světa se dostala málokterá další postava a z těch, které ano, mě nikdo jiný nezaujal. Obyčejné, šablonovité charaktery, nic, co by stálo za delší řeč.

Promítnutí společnosti, pro Rudiše prý typické
Slyšela jsem, že Rudiš ve svých knihách reflektuje aktuální i minulé události a jejich dopad na společnost. Tedy, ne že by šlo o nějaký pomezní žánr plný dobových reálií... Opravdu se soustředíme spíše na postavy. Ať už je to prostřednictvím Fleischmana a jeho strachu jet kamkoliv za hranice města, nebo třeba prostřednictvím Franze, který vrací popel svých kamarádů tam, kam podle něj patří. A právě u něj není nic takového, jak se zdá.

Pořád si nejsem jistá, nakolik je Rudišův styl protivný a nakolik je příjemný. Faktem zůstává, že se Grandhotel díky sugestivním popisům a zábavným dialogům čte skutečně velmi dobře a je jen na vás, zda vám sedne hlavní hrdina a tím v zásadě i celá kniha, jelikož je v ní použitá ich forma.

Náš Grandhotel visí ve výšce 1012 metrů nad mořem. Občas mám pocit, že to není hotel, ale obří továrna na mraky. Stačí se rozhlédnout. V takové výšce se vám před očima řadí mraky do fronty pěkně jeden za druhým. Taková výška s člověkem zatočí.
Jaroslav Rudiš, Grandhotel, str. 18

4 komentáře:

  1. Mne sa Grandhotel páčil, asi mi vážne sadla hrdinova osobnosť. Bolo to také zvláštne zvláštne. :) Ale nejako ma nemotivoval k tomu, aby som si prečítala ďalšie Rudišove knihy... Možno sa raz odhodlám. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tohle zní velmi zajímavě. Docela mě láká si to přečíst. Díky za skvělou recenzi. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavá kniha, nečetla jsem ji, ale k Rudišovi mám podobný zatím nevyhraněný vztah. Tak to bude chtít číst dál a dál.. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. skvělá kniha, výborný film, a i další Rudišovy knihy jsou excelentní. nejméně mne bavil vandamm

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!