středa 5. března 2014

Bonbónek pro fanoušky i zajímavý exkurz do Murakamiho světů

Haruki Murakami - Spánek

Originální název: Nemuri
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2013 (originál vydán 1990)
Počet stran: 80
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon

Nejen o neobvyklé insomnii
Hlavní hrdinka povídky už sedmnáct dní nemůže spát. Tajemný stín jí vzal spánek poté, co se probudila z těžké noční můry. Manžel ani dítě o ničem neví. Ona tráví dlouhé noci čtením Anny Kareniny, které si po dlouhé době dokáže pořádně vychutnat. Necítí únavu a naopak hodiny navíc oceňuje. Ale tohle není povídka jen o nespavosti - díky ní se totiž hrdince markantně mění povaha.

Graficky nádherně zpracovaná kniha s ilustracemi německé umělkyně Kat Menschik je povinnou četbou pro každého "murakamiovce". Nádherné obrazy dokonale dokreslují atmosféru a tvoří tak ze Spánku dílo, které chcete mít v knihovničce už jen pro potěchu oka. Nicméně proč je to text, který je zajímavý i po příběhové stránce? Inu, je to Murakami (a nejen proto).

Na první noc, kdy jsem přestala spát, si vzpomínám velice živě. Zdál se mi tehdy ošklivý sen. Velice temný a slizký. Samotný jeho obsah si nezvládám vybavit. Pamatuju si jen ten zlověstný pocit. A na vrcholu toho snu jsem se pak probudila.
Haruki Murakami, Spánek, str. 20

Taky znáte ten pocit, kdy nemůžete usnout?
A co teprv, kdybyste nemohli spát několik dní? To je přeci velmi znepokojivá myšlenka! A přitom právě tohle prožívá hlavní hrdinka. Díky Murakamiho umění vykreslování si čtenář může poměrně představit hrdinčiny pocity - ať už jde o předchozí taktéž několikadenní insomnii, kterou prožívala a která byla té nynější v jistém ohledu podobná, nebo o současnou situaci, která je ještě mnohem podivnější.
Díky tématu je útlá povídka svým způsobem velmi zneklidňující knihou, obzvlášť v kombinaci s ilustracemi a nočním čtením, které snad přímo vyžaduje.

Největší problém i devíza

Od chvíle, co se mi přestalo chtít spát, jsem přemýšlela o tom, jak je celá ta naše takzvaná realita vlastně úplně prostá. Není opravdu vůbec nic těžkého si s ní poradit. Protože jde právě jen o pouhou realitu. O pouhé domácí práce, o pouhou domácnost. Stejně jako při práci s jednoduchým strojem vystačí člověk i tady, jakmile má jednou zažitý správný postup, už jenom s opakováním. Stiskne tenhle knoflík, zatáhne za tuhle páku. Zadáte požadovanou hodnotu, zavřete víko, nastavíte časovač. Prostě jen pořád to samé, stále dokola.
Haruki Murakami, Spánek, str. 51

Na Murakamiho knížkách mám ráda to fluidum magického realismu i dráždivost otevřených konců. V tomto ohledu Spánek rozhodně nezklame. Je ale pouze povídkou a to je kámen úrazu - domnívám se, že chvíli trvá, než se u Murakamiho naladíte na daný text. A právě proto Spánek žalostně selhává. Zároveň je ale skvělý, plný tajemna a konec? Pokud jste si nezvykli na to, že Haruki Murakami nechává vrata příběhu dokořán, raději po Spánku ani nesahejte.
Na druhou stranu by asi na delší prózu tematicky nevystačil. Vše co mělo být řečeno, to řečeno bylo. A zbytek už si domyslete sami. S perfekcionismem Murakamimu vlastním je Spánek velmi uceleným dílem, které by ale (jako řada jeho dalších povídek) mohlo klidně fungovat jako epizoda v rámci delšího kusu.

Haruki Murakami je zkušený spisovatel a zkušený vypravěč. Spánek není jen povídkou o nespavosti. Je především o exkurzem do psychiky ženy, která přijde o potřebu několika hodin úplného odpočinku. A právě to, že spát ani nepotřebuje, jí velmi dramaticky mění osobnost.
Skvělá forma vyprávění využívající ich formu pro větší sugesci a krátké úderné věty pro větší naléhavost sdělení tvoří z této krátké povídky skvělé čtení. Pro českého čtenáře příjemnější ještě o citlivý překlad Tomáše Jurkoviče.

Ačkoliv jsem čekala možná něco trochu jiného, je jisté, že Spánek má tu moc zaujmout hned první větou a to je v prozaickém a potažmo i beletristickém textu velice důležité. Chytne do spárů a pustí až po poslední větě.
Pro fanoušky to je milá jednohubka a díky skvělé grafické úpravě také možná spíš taková zajímavost. Neznalí zase mají možnost podniknout exkurz do Murakamiho světů - ale pozor na následky!

Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

8 komentářů:

  1. Já tuhle knihu rozhodně musím přečíst... Mám Murkamiho ráda a poslední dobou fakt často nemůžu spát... to bude něco pro mě! :) Děkuju za tuhle recenzi, přesvědčilo mě to ještě víc. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze, o knize slyším prvně, ale fakt zaujala. Už je to dávno, kdy jsem o nemoci nespavosti četla článek, ale často si na to vzpomenu, je to dobré literární téma :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělá recenze - teď si chci Spánek přečíst ještě víc než před pěti minutama! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak konečně vím, o čem to je. Ale řeknu ti, že nemoct spát a nebýt unavená - to na jednu stranu nezní tak špatně. O kolik víc knih bych byla schopná přečíst... Zase tam není ten odpočinek a únik od reality, no. Uvidím, jak mi sednou Sputnik a Afterdark, třeba si pak vyberu k četbě tuhle :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sputnik i tohle mohu případně zapůjčit :)

      Vymazat
    2. Sputnik zapůjčila školní knihovna (byla jsem si pro Arbese, neměli, zahlédla jsem Murakamiho... :D )

      Vymazat
  5. Jé, konečně něco, co není typická murakamiovka! :3 Jako velká milovnice Japonska jsem přečetla knihy od Murakamiho celkem čtyři, z nich se mi líbila jen jedna, Afterdark. Ostatní mi přišly, že se pořád opakuje to samé téma, ten samý hrdina, navíc jde jen stěží o typicky japonského autora, takže jsem ho nechala být, ale tohle si rozhodně přečtu, protože to zní fakt skvěle a originálně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozor, styl je naprosto murakamiovský ;)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!