pondělí 23. září 2013

První krok ke zlomení dávné kletby

Colleen Houcková - Tygrovo prokletí

Originální název: Tiger's Curse
Překlad: Karolina Medková
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2011)
Počet stran: 408
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: CooBoo

Na cestě po Indii s tygrem, co není tygr, po boku
Sedmnáctiletá Kelsey si myslela, že brigáda v cirkusu bude pouze zajímavou zkušeností. Jenomže když se objeví tajemný pan Kadam, který chce cirkusového bílého tygra Dhirena odvést zpět do rezervace v Indii a Kelsey požádá o doprovod a pomoc při cestě, stane se z obyčejné prázdninové práce i neobyčejné dobrodružství. Zejména když se hluboko v indické džungli ukáže, že Ren není tygr v pravém slova smyslu...

Tygrovo prokletí mě lákalo především díky obálce. Zároveň se mi dost zamlouvala představa rozsáhlých popisů, kterými se prý tato série vyznačuje. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a Tygr se tak stal mou novou 'guilty pleasure'. Ale popořadě!

Tuctový námět v originálních kulisách
Putování Kelsey s tygrem Renem a panem Kadamem připomíná mnoho knih s klasickým postupem - poznání, putování, zlomení kletby, happyend... Plus náhodně vložené nástrahy, láska hlavních hrdinů a občas i náznak milostného trojúhelníku. Tygrovo prokletí přesně na tomto principu funguje, jen s tím rozdílem, že je rozložen do celkem pěti knih (z nichž v Česku zatím vyšly tři). V čem je ale právě tento příběh výjimečný? Rozhodně v prostředí, do něhož je zasazen.

Colleen Houcková sice v Indii nikdy nebyla, přesto se však věnovala důkladnému studiu země i její kultury, aby do ní mohla zasadit svůj příběh. Člověk by řekl, že v tom případě nebude vyprávění autentické, ale opak je pravdou. Autorka si totiž osobní neznalost prostředí může s klidem dovolit, jelikož se hrdinové pohybují převážně v indické džungli a po různých hotelech, takže setkání s opravdovou civilizací, ke které by byla osobní znalost velkým přínosem, je v zásadě minimální. A znalost kultury přenesená do vyprávění mýtů a legend, do oblékání či stravování naprosto postačuje k tomu, aby dodala knize punc neobyčejnosti.

Ich forma plná popisů
Příběh vypravuje hlavní hrdinka příběhu, téměř osmnáctiletá Kelsey. Přesto se tato ich forma dle mého nevyznačuje tak silnou sugescí jako některé jiné. Kelsey je v první řadě královna popisů. Ano, ty popisy, na které jsem se těšila, tam opravdu byly. Ale v zásadě mi skoro nikde nevadily, kromě drobností, které už mi přišly trochu přes hranici. Jsem totiž příznivce popisů, podle mého dokáží dobře navodit atmosféru a zároveň pomáhají čtenáři lépe propadnout prostředí, nicméně k tomu všemu nepotřebuji znát kupříkladu detailní popis sprchy v letadle.

Vedle sprchy byly dva podlouhlé výklenky, v nichž byly za měděnou tyčí vyskládané měkoučké, bělostné ručníky. V dalším výklenku visel, opět na měděné tyči, hedvábně jemný župan s lemováním po celé délce a na dotek působil jako kašmír. A hned pod ním byl ještě malinký výklenek, v němž byly kašmírové pantoflíčky.
Na hlubokém obdélníkovém umyvadle stály po každé straně měděného kohoutku opět nádobky s pumpičkou. V jedné bylo jemné mýdlo a v druhé krém s levandulovou vůní.
Colleen Houcková, Tygrovo prokletí, str. 67

Nejeden čtenář právě kvůli rozsáhlým popisům na Tygrovo prokletí zanevřel. Já s tím tak úplně nesouhlasím, jelikož mezi popisy se našlo i jisté oživení - díky ich formě se v textu objevují i zábavné či vtipné momenty. Zároveň se pasivní popisy mění v dynamické v závislosti na situaci, v níž se hrdinové nacházejí. Právě tyto akční chvíle jsem si opravdu užívala, protože byly podle mě opravdu povedené. Trochu mi připomínaly dobrodružství Indiana Jonese. Bohužel ale, vzhledem k plánovaným pěti dílům, nechápu, proč autorka vyplýtvala na první díl hned dva zásadní akční momenty. Ale neházejme flintu do žita, v pokračování nám jistě ukáže, že ještě nevyplácala všechny trumfy.

Snažila jsem se myslet na to, abych jela vlevo, svírala jsem volant a sem tam jsem si koukla na ruce. Přestože jsem se celý den potila a neustále si otírala obličej, Phetovy symboly na nich stále byly, jako by to bylo permanentní tetování. Pustila jsem si rádio, našla stanici, kde hráli docela zajímavou hudbu, a nechala se jí uklidňovat, zatímco Ren pochrupával na zadních sedadlech.
Colleen Houcková, Tygrovo prokletí, str. 112 - 113

Tyčinková královna, hebký krasavec a ti ostatní
Je to právě tyčinková královna Kelsey, kdo pravděpodobně leží většině čtenářů Tygří ságy v žaludku. Na jednu stranu není divu - sedmnáctiletá dívka, která se takřka ze dne na den rozhodne absolvovat cestu na úplně jiný kontinent s cizím mužem (a cizím tygrem, který je vlastně taky muž) a navíc svým pěstounům (protože o rodiče přišla) dá o sobě vědět zhruba jednou za celou dobu. Navíc pořád dokola jí energetické tyčinky a příliš podléhá Renovi. Když se ke konci navíc začne chovat naprosto v protikladu toho, jak se chovala prve, není co řešit - kráva. Já bych ji ale tolik neodsuzovala. V podstatě mi moc nevadila a ten závěrečný obrat v chování jsem chápala. Bohužel byl ale podaný tak špatně, že skutečně působil velmi nereálně a protivně.

Naproti tomu mně v žaludku nejvíc ležel (a leží) hebký krasavec Ren. Opravdu jsem hned po první stránce v jeho mužské podobě zalitovala, že nemůže být v tygří kůži 24/7. Nemám ráda dokonalé hrdiny. A nemám ráda dokonalé hrdiny, kteří se navíc chovají tak iracionálně jako Ren. Prostě slizoun, typ muže, který mě naprosto odpuzuje.

Hlas měl tichý, jemný a přátelský a já se za chvíli přistihla, že jsem jím naprosto pohlcená. Mluvil velice dobře anglicky, jen s velmi nepatrným přízvukem. Navíc byl jeho hlas medově zastřený - takový, který by každou dívku přenesl do toužebného snění. Pokusila jsem se ze sebe takovéhle myšlenky setřást a přistihla jsem ho, jak si mě pozorně prohlíží těma svýma kobaltovýma očima.
Jako by mezi námi bylo nějaké až hmatatelné pouto. Nevím, jestli to byla jen přitažlivost nebo něco jiného. Jeho přítomnost mě znervózňovala. Zkusila jsem se dívat jinam, abych se uklidnila, ale stejně jsem si začala klepat prsty o sebe a proplétat je. Při pohledu na zem jsem viděla svoje nohy, jak neklidně podupávají na bambusové podlaze. Když jsem se mu znovu podívala do tváře, koutek úst měl pozdvižený v úsměšku a jedno obočí povytažené.
Colleen Houcková, Tygrovo prokletí, str. 94

Kromě Kelsey a Rena se setkáváme především s panem Kadamem, který je rozhodně zajímavý a zábavný, ale dostává se mu velmi málo prostoru. Stejně tak Renovu mladšímu bratrovi Kišanovi, který se tváří jako o něco racionálnější tygr. Nicméně jeho přítomnost je prý klíčová pro druhý díl příběhu, takže se tímto jeho nepřítomnost v prvním díle omlouvá.
Díky tomu, že mi Kelsey tolik nevadila, jsem si s ní vystačila v celé knize. A překvapivě mi ani moc nevadilo, že čtu v podstatě jen o ústřední dvojici postav.

Slibný začátek
Tygrovo prokletí je rozhodně slibným začátkem série zasazené do velmi atraktivních kulis. Jen doufám, že má autorka příběh dobře rozložený, aby nedocházelo ke zbytečně hluchým místům. Jinak se ale ze čtení pro mě opravdu stala taková guilty pleasure, takže jsem ochotná odpustit kdejaké nedostatky. Už teď se prostě těším, až budu moct pokračovat s Kelseyině a Renově cestě za zlomením kletby, která oba tygří bratry sužuje.

2 komentáře:

  1. Ten popis koupelny v letadle byla taková poslední kapka - poté mi ty popisy začaly hrozně létz na nervy. Jinak já bych neřekla, že je Kelsey kráva, ale prostě se mi ani trochu nezamlouvalo, jak se chová. Tak pak dej vědět, jaký je druhý díl, a já se k němu třeba dostanu. Třeba. Zatím jsem čtení odložila na dobu neurčitou, protože času nemám nazbyt a "tygří knihy" jsou jedna delší než druhá :D V druhém dílu navíc ani není hebký Ren. Mně se líbil :D No, tak se uvidí, jak zaboduje Kišan a Himaláje... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Toto si rozhodne chcem prečítať, tigrov zbožňujem 8)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!