sobota 10. srpna 2013

Šťastni až do smrti

Michael Kumpfmüller - Nádhera života

Originální název: Die Herrlichkeit des Lebens
Překlad: Věra Koubová
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2011)
Počet stran: 232
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Mladá fronta

Láska na sklonku života
Když v létě 1923 Franz Kafka (tehdy čtyřicetiletý) potkal svou poslední osudovou lásku, pětadvacetiletou Doru Diamantovou, byl již velmi nemocný. Po zbytek života, tedy zhruba osm měsíců, se Kafka od mladé dívky téměř neodloučil. Poetický vztah mezi spisovatelem a kuchařkou dal námět na román, který vychází ze skutečnosti. Na román o nádheře života.

Jak víte, Franz Kafka je můj velký oblíbenec. Proto jsem Nádheru života měla v hledáčku už delší dobu, teď se mi tedy dostala do ruky a... Dost mi změnila náhled na podivína Kafku. On totiž možná vůbec nebyl takový magor, jak jsem říkávala. A nebo proč jinak by se do něj mladičká a krásná Dora zamilovala na první pohled?

Důmyslně propracované
Byť jde o beletristický román a nikoliv o literaturu faktu, působí jako rekonstrukce skutečných kroků Kafky a Diamantové. Je to určitě proto, že byl napsán i přeložen lidmi, kteří si opravdu dali práci s rešerší informací. Už na anotaci na záložce jsme seznámeni s faktem, že autor při psaní vycházel z podrobné znalosti Kafkových děl, deníků i korespondence, zároveň si dal pozor i na informace o Doře - tato část je možná trochu problematičtější, neboť se korespondence mezi tímto párem nedochovala.

Také překlad je precizní i proto, že se jeho autorka, Věra Koubová, zabývá překlady takových německých velikánů, jako byl třeba Nietzsche, či hlavní hrdina Nádhery života, Franz Kafka.
Autentičnost románu rozhodně přispívá k tomu, že si nebojím dělat obrázek o Kafkovi i pomocí tohoto díla. Celé působí opravdově a ukazuje nám i druhou stránku osobnosti tohoto rozporuplného spisovatele, kterého většina lidí považuje za blázna.

Poetický stylem i zápletkou
Nádhera života je ve své podstatě velmi netradičně podaný milostný román, avšak fanouškům Kafky nabídne ještě víc.
Přiznám se, že po pouhém nahlédnutí dovnitř jsem měla obavy, aby mě styl bez přímé řeči oslovil, zejména poté, co jsem s podobnou knihou měla problémy. Tyto obavy se rozplynuly hned po první kapitole - ač je to k nevíře, styl je neuvěřitelně lehký a poetický a také až překvapivě čtivý.

Dora nečeká. Čte při každé příležitosti, co napsal, hovoří s ním, je neklidná, ale ovládá se, krom toho má ty děti, denně tři jídla, sedí v kuchyni, kde on je pořád ještě s ní, odpoledne pak na pláži, kde se jí děti smějí, protože dost dobře neposlouchá, protože je věčně myšlenkami jinde.
Michael Kumpfmüller, Nádhera života, str. 47

Celý příběh je vyprávěný v er-formou a střídá kapitoly Dory a Franze - vždy se tedy soustředíme na pocity jednoho z nich. Velmi se mi také líbilo rozdělení knihy na tři části (každá o dvanácti kapitolách), příběh je tedy jako epické drama směřující k neodvratné katastrofě.
Kromě vztahu mezi Dorou a Franzem je to také hodně knížka o životě a smrti, jelikož už od začátku víte, že budete sledovat Kafku na sklonku života. Ač by se mohlo zdát, a román tomu svým způsobem velmi přispívá, jelikož je takový kafkovský, že je tedy nutně depresivní, není tomu tak. Veškeré úvahy nepostrádají naději, protože jsou prokládané láskou. Vše spěje ke špatnému konci, ale mladý pár posiluje vzájemná náklonnost, která jim dodává sílu. Je to tedy, a budu se opakovat, velmi poetické.

Nikoli poprvé se sám sebe ptá, co zůstane. Má na kontě tři zpackané romány, pár tuctů povídek, k tomu psal celý život dopisy, převážně ženám, které nebyly v jeho blízkosti, dopisy a zase dopisy, ve kterých stálo jen, proč není u nich a nežije s nimi.

Cítí se slabý a sklíčený, a zároveň odhodlaný. Už uvažoval o tom, že Doru poprosí, aby to či ono zničila, ty škrábanice posledních měsíců, všechno až na ty dvě poslední povídky. Možná ty pravé příběhy ještě nenapsal, možná všechno ještě leží před ním, až bude za nimi ta strašná zima, až bude při síle, ať už kdekoli.
Michael Kumpfmüller, Nádhera života, str. 140 - 141

Pro znalce blízká, pro neznalce možná zmatená
Přiznám se, že po celou dobu čtení mne nejvíc rozčiloval fakt, že téměř ve všech případech se o Kafkovi píše nikoliv jako o 'Franzovi', nýbrž jako o 'doktorovi'. Nejsem úplný znalec Kafkova života, tak jsem musela na internetu hledat, čeho vlastně doktorem byl (pozn. ten 'úchyl' Kafka byl totiž, dámy a pánové, doktor práv). Zpočátku jsem dokonce uvažovala, jestli nejde o úplně jinou postavu.

Znalce a fanoušky ale určitě nejvíc potěší zmínky o skutečné pozůstalosti tohoto rozporuplného spisovatele. To když v knize pracuje na svých povídkách Doupě a Zpěvačka Josefína aneb Myší národ. Zároveň tyto zmínky ponoukají, aby se čtenář ke známým dílům vrátil a hledal zmíněné odkazy na Doru Diamantovou a její vztah s Franzem.
Myslím si ale, že knížka zaujme i ty, kteří nemají s tvorbou Franze Kafky nic společného - berte to prostě jako obyčejný román, romantiku, byť trochu nezvyklého rázu. Věřím tomu, že i ti, kteří Kafku v lásce zrovna nemají, v knížce naleznou to svoje. Kdo ví, třeba to bude i u nich pasáž, v níž Franz vymýšlí malé uplakané holčičce příběhy o její ztracené panence...

"Je docela dobře myslitelné, že nádhera života leží kolem každého připravená vždy v celé své plnosti, avšak zastřená, v hloubce, neviditelná, velmi daleko. Ale leží tam, ne nepřátelská, ne vzpurná, ne hluchá. Je-li zavolána správným slovem, správným jménem, pak se dostaví. To je podstata kouzlení, které netvoří, ale přivolává."
Franz Kafka, Deníky (1921)

4 komentáře:

  1. Tohle vypadá opravdu zajímavě :) Trochu zahanbeně přiznávám, že se čtením Kafky zatím nemám prakticky žádné zkušenosti (vlastně vůbec žádné, nebudu-li do toho započítávat úryvky v učebnicích češtiny). Rozhodně se ale chci k tomuhle velikánovi jednou dostat :)

    Knihu si tedy nejspíš nechám až na dobu, kdy budu mít alespoň nějaký základní přehled o Kafkově díle a o stylu jakým píše. I když věřím, že by mě zaujala i tak, protože pro poetický styl psaní mám docela slabost a navíc miluju knížky, ze kterých si mohu vypisovat citáty - a tahle vypadá, že by jich tam bylo na dva sešítky :)

    Zajímavý typ na knížku, nikdy jsem o ní neslyšela, ale vypadá opravdu slibně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Založených potenciálních ukázek jsem měla mraky :-) Je tam vážně plno pěkných myšlenek, tak snad se ti taky bude líbit :-))

      Vymazat
  2. Jak to děláš, že po přečtení tvých recenzí mám vždycky chuť hodit tu knihu do to-read?
    Ukázky vypadají opravdu poeticky a zajímavě, ale pořád nevím, jak moc se mi to chce číst... Kafka je jeden z těch autorů, u nichž jsem si už předem řekla, že ho nebudu zkoušet (ne, že bych ho považovala za blázna, ale spíš nemám ráda depresivní knihy, a Proměna i Proces mi přišly depresivní dost, ve škole jsme to rozebírali docela dost)... Tak nevím :) Možná to zkusím, není to dlouhé... kdybych jen měla čtyřikrát tolik času :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z těhlech komentářů mám vždycky děsnou radost, děkuju :-)
      Hele, já si myslím, že tohle zas tolik depresivní není a že se to dá číst i bez znalosti Kafky, tak to třeba někdy časem zkus :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!