středa 28. srpna 2013

Příběh o síle rozhodnutí

Francisco X. Stork - Irises

Rok vydání: 2012
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Arthur A. Levine Books

Dvě sestry. Tři muži. Jedno rozhodnutí.
Osmnáctiletá Kate sní o prestižní univerzitě na druhém konci země, šestnáctiletá Mary zase žije jen malováním. Obě se pod taktovkou despotického otce starají o matku, po nehodě již několik let setrvávající ve vegetativním stavu. Jenže když náhle otec zemře na zástavu srdce, sestry najednou neví, co si počít. Jejich vzájemný vztah prochází těžkou zkouškou, navíc do jejich života zasahují tři osudoví muži - Simon, Katein přítel, Andy, pastor v kostele, a Marcus, s temnou minulostí avšak pro Mary čímsi přitažlivý. Rozdílné povahy obou sester se musí vyrovnat s náhlou svobodou, vzájemnou fixací a především i s otázkou, jak se postarat o matku...

Irises se mi do ruky dostaly díky samotnému autorovi, který mi knihu zaslal s tím, že věnování je pro babičku, tudíž mým úkolem bylo dílo přečíst a o ději zpravit babičku neznalou angličtiny. Hodně mě překvapilo, jak příjemně vydaná knížka je, na obrázku krásná obálka vynikne sotva z poloviny tolik, jako na živo. A po dočtení musím říct, že je obrovská škoda, že toto dílo ještě nebylo přeloženo do češtiny.

Jednoduchý jazyk
Přestože je kniha psaná v angličtině, je to jedna z nejjednodušeji psaných anglických knih, se kterými jsem měla co do činění. Všechno je velmi srozumitelné, přesto to však není jazyk primitivní - dočkáme se i zajímavých obratů. Do knihy se tedy i díky jazyku velmi snadno začtete.

Příběh je vypravován er-formou, střídají se však kapitoly věnované Kate a Mary. To jsem uvítala, čtenář tak hrdinkám vidí do hlavy a je tedy schopen objektivněji zhodnotit jejich chování. Zajímavé je také to, že se v určité části rozcházejí jednotlivé časové linie - zatímco Mary je o nějakou chvíli napřed, prostřednictvím Kate se vracíme do událostí před tím. Nebojte se, nepůsobí to zmateně.

"I'm going to check at church," she said.
"Why on earth would she go there?"
Aunt Julia was right. Why on earth would Kate go there? Mary herself might go there if she had some terrible news. The silence of the empty sanctuary would bring her peace, would put her mind in the right place one again. But Kate? Then again, nothing about Kate was predictable any longer. Something new and complicated was emerging.
Francisco X. Stork, Irises, str. 175

Sólo pro sestry?
Autor se velmi úzce soustředí na vykreslení charakterů obou sester, Kate i Mary. Tím pádem jsou obě velmi různorodé, ani jedna není černobílá. Místy jsem měla raději Kate, místy zase Mary. A chvílemi jsem chtěla zabít klidně obě najednou. To mě zaujalo hodně. Stejně jako to, jak kontrastní a přesto navzájem velmi blízké si byly. Díky psychologii vzájemných postav a působení prostředí navíc obě prošly určitým vývojem a vlivem okolností jsem byla s to pochopit i důvod jejich záporných vlastností.
Je těžké vybrat jen jednu. Kate je sice ta racionálnější a rozhodnější, avšak občas trochu sobecká a přehnaně uzavřená a nedůvěřivá. Naproti tomu Mary představuje její protipól - naivního snílka, který věří v dobro, avšak občas je až příliš manipulativní a dětinská. Díky tomu jsem si neoblíbila jednu víc než tu druhou, i když Kate mi přeci jen byla bližší častěji.

Bohužel také vlivem centralizace pozornosti na hlavní postavy zbylo velmi málo prostoru pro vedlejší postavy. Ty důležitější tam byly v zásadě pouze čtyři - 3 osudoví muži, z nichž jsem vlastně nesnášela každého (poddajný romantik, slizký farář a nebo klasický drsný princ?), a teta Julie. Charakter Julie byl asi nejzajímavější, s obrovským potenciálem, nicméně ve výsledku spíše upozaděný.
Dále se čtenář setká s nejlepšími kamarádkami dívek. No, ani tady to nebylo vůbec slavné, obě byly slepice, jedna větší než druhá.

Vzájemné vztahy, jejich psychologie a spousta kostela
Myslím si, že hlavní motivy knihy jsou dva - postupný vývoj vztahu mezi sestrami a také otázka víry vůči životu. Už v Marcelovi ve skutečném světě se Francisco zabývá církví a vírou v Boha, toto bylo v Irises ještě znásobené, jelikož otec dívek je bývalým pastorem a jeden z osudových mužů je Andy alias reverend Soto, který přichází na jeho místo.
Přiznám se, že pasáže, které popisovaly např. bohoslužbu, jsem příliš nevnímala. Nemám nic proti víře jako takové, nicméně čeho je moc, toho je příliš. Neumím tohle ocenit. Pro mě tedy právě toto, ač možná klíčové pro význam knihy, bylo nejslabším místem celé knihy.

Mary shifted in the bed and lay her head on the pillow. Why did Kate pull back all of sudden? It had happend so many times. Just as they began to get close, Kate retreated. It was as if Kate was afraid to be her sister, the way sisters meant to be. Mary raised her hand and touched her cheek. She remembered the time in their backyard when Kate dabbed her face with paint.
Francisco X. Stork, Irises, str. 69 - 70

Naproti tomu nejsilnější a nejlepší na celé knize je vztah mezi Kate a Mary. Dle mého názoru je velice umně popsaný a vystižený, má vývoj a je zkrátka uvěřitelný. Právě díky tomuto faktu je mi velmi líto, že kniha nevyšla česky, tudíž je babička ochuzena o to, co se nedá popsat převyprávěním děje.

Otázky etiky je velmi důležitou součástí knihy a propojuje víru s příběhem. Nicméně, jak jsem již nastínila, křesťanské otázky nejsou mé nejoblíbenější. I toto je důvod, proč si mě místy získala více Kate - i ona hledala svou víru a snažila se ospravedlnit svá rozhodnutí.
Hodně se zde mluví o lásce, o životě, o sobeckosti. Přestože jsou to velmi zajímavé náměty k přemýšlení, i tyto zůstaly v pozadí za bravurním vztahem sester.

Přečtěte si to!
Musím říct, že se mi Irises líbila o něco víc než Marcelo. Možná je to proto, že jako dívka se lépe vcítím do dívčího přemýšlení. Možná je to proto, že příběh dvou sester Kate a Mary je velmi silný a uvěřitelný. Nevím... Je to zkrátka velmi dobrá kniha, byť má pár okamžiků, které mi přišly velmi přitažené za vlasy (a nebo naopak nedotažené), a pár drobných proti. Ty má ale každá knížka.

Přečtěte si Irises a nebo pojďte lobbovat za vydání v českém jazyce. Myslím si, že to za to stojí.

Kate hesitated. She could hang up now and go back home. Home. Home was a mother who was dying but never died, a sister who couldn't live alone. Home was the place that gripped you by the ankles whenever you tried to make something of yourself. "Hello," she said tentatively. There was something about taking that first step that gave her strenght. She was on her own now.
"Who's this?"
"It's me."
"Kate?"
It was a relief to be recognized. "Yes."
"Is everything ok?"
"Remember when you told me I could call you day or night?"
Francisco X. Stork, Irises, str. 179

4 komentáře:

  1. Budu lobbovat za vydání v českém jazyce! Kniha mě zaujala, i když, stejně jako tobě, mi víra moc neříká. Ale doufám, že se někdo rozhodne tuto knihu přeložit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ona tam pro mě ta víra nebyla tolik podstatná :-)

      Vymazat
  2. Tak jo, přesvědčila jsi mě, přečtu si to, protože to vypadá skvěle :) Jen mi řekni, není to na nás vážně moc náboženské?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, no. Ale přijde mi to srovnatelné s Marcelem - ten měl náboženské rozhovory a tady je jedna bohoslužba a párkrát rozhovor Kate s pastorem (ale vzhledem k faktu, že Kate pochybuje o svojí víře, je to stravitelné :-) )

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!