pondělí 12. srpna 2013

Jedna malá ranní jednohubka (RC)

Truman Capote - Snídaně u Tiffanyho

Originální název: Breakfast at Tiffany's
Překlad: Jarmila Fastrová
Rok vydání: 2009 (originál vydán 1958)
Počet stran: 96
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon

Touha najít si své místo
Holly Golightlyová je mladičká rozmazlená dívka, miláček mužů, spontánní a občas trochu neohrabaná, zkrátka neodolatelná živelná pohroma. Okouzlí každého a tak není divu, že jejímu kouzlu podlehne i její soused, spisovatel. O podivném přátelství mezi tímto spíše sledujícím zpovzdálí a hvězdičkou, která se chce konečně najít místo, kam by patřila, vypráví tahle kratičká knížka.

Snídaně u Tiffanyho, to už je dnes klasika. Kdo si nevybaví z hodin literatury tuhle útlonkou knížečku, tomu na mysl přijde alespoň stejnojmenný film s kouzelně bezprostřední Audrey Hepburn. Hledala jsem něco kratšího, co by mě spíš potěšilo a pobavilo, proto jsem si na recenzi vyžádala právě tento kus, který v novém odeoním kabátku vyšel před čtyřmi lety.

Rozverný obraz New Yorku
Příběh se odehrává v New Yorku ve 40. letech. Paradoxní je, že byť je místně i vzhledem ke svému rozsahu román spíše omezený, podává nám obraz tehdejšího New Yorku a americké společnosti. Není to ovšem žádná sociologická sonda do duše Američanů, spíše taková roztomilá či rozverná epizodka.
Musím říct, že právě fakt, že se většina scén odehrává v jednom domě, mi asi vyhovoval nejméně. Ono skutečně na sto stránkách nelze vykouzlit rozsáhlý opus, i tak jsem ale velice ráda za těch pár okamžiků, kdy jsme se dostali i mimo tyto čtyři stěny - neuvěřitelně to děj oživilo.

Celá knížka je zkrátka taková hravá. Pokud tedy od čtení očekáváte oddech a příjemnou (stylovou) zábavu, je Snídaně u Tiffanyho právě to pravé. Vzhledem k rozsahu zabere sotva dopoledne, je to spíše záležitost pár hodin. Je stylové číst si ji ráno, třeba u té snídaně, z vlastní zkušenosti mohu doporučit - dobrá nálada zaručena.

Krátká setkání a vyhrocená pointa
Celý příběh je vyprávěn retrospektivně - spisovatel ve známém baru Joe Bella vzpomíná na svou neobvyklou sousedku a vypráví nám, jak to mezi nimi bylo, pěkně od začátku.
Děj je tedy sestaven spíše z krátkých epizodek, což, opět díky nevelkému rozsahu, není nijak na škodu, jelikož stránky ubíhají v poměrně dynamickém tempu. Pár hlušších míst by se našlo, ale opět nic tragického, co by otrávilo zbytek čtení.

Holly Golightlyová byla také nájemnicí v tom starém činžáku - měla byt přímo pode mnou. Joe Bell měl bar za rohem v Lexington avenue a má ho pořád. Holly i já jsme tam chodili šestkrát sedmkrát za den, ale ne vždycky se napít, spíš telefonovat: za války bylo těžké získat soukromý telefon. Mimoto byl Joe spolehlivý ve vyřizování různých vzkazů, a tím velmi prospěšný Holly Golightlyové, pro kterou jich míval ohromnou spoustu.
Truman Capote, Snídaně u Tiffanyho, str. 5 - 6

Jelikož román nemá ani sto stran, bylo pro mě opravdu příjemné zjištění, že i přesto je nabitý dějem a má i křivku - nejsme do děje vhozeni bez úvodu a nekončíme bez pozvolného závěru. Přesto je na konci patrná gradace spějící v poměrně překvapivou pointu.
Většina lidí právě závěr hodnotí nejlépe, ale mě se tolik nelíbil. Toto je ovšem záležitost velmi subjektivní, zatímco já jsem v závěru postrádala hravost, která se jako zázrakem téměř vytratila, ostatní třeba právě tento vývoj oceňují.

Ach Holly, Holly. A taky ti tví chlapi!
Byť je vyprávění podáváno ich-formou z úst či pera onoho spisovatele, který, jelikož je beze jména, budí dojem, že je samotným Capotem, ústřední postavou celého románu je bezesporu Holly. To je, prosím pěkně, velice rozporuplná postava - buď ji milujete a nebo nenávidíte. Myslím si, že tady autorovi záměr vyšel naprosto dokonale, jelikož je Holly prostě neskutečně otravná a hloupá. Ale já jsem si ji vážně oblíbila, a to hned v úvodu.
Líbí se mi, že není černobílá a navíc je mi sympatická i svou bezprostředností a naivními rozmary. Myslím si, že díky tomu, jak působí, snadno pochopíte, proč má kolem sebe vždy výhradně pánskou společnost - Holly je zkrátka snadné si zamilovat. Přesto chápu, že odpůrců má ještě víc než obdivovatelů. Bohužel zřejmě platí, že pokud budete nenávidět Holly, bude složité milovat příběh Snídaně u Tiffanyho.

Pořád chovala kocoura. "Chudáček", řekla a polechtala ho na hlavě. "Nemá chudáček jméno. Nemít jméno je trochu nepohodlné. Ale já nemám právo mu je dát - musí počkat, až bude někomu doopravdy patřit. My jsme se jen tak spolu sčuchli jednou u řeky a vlastně si nepatříme. Je nezávislý zrovna tak jako já. Nechci mít něco svého, dokud si nenajdu místo, kde já a věci budeme k sobě patřit. A pořád si nejsem úplně jistá, kde to je. Ale vím, jaké to tam je." Usmála se a nechala kocoura seskočit na podlahu. "Jako u Tiffanyho."
Truman Capote, Snídaně u Tiffanyho, str. 35

Protějškem Holly je určitě spisovatel, kterého ona nazývá Fred, je totiž prý podobný jejímu bratrovi. Spisovatel není tak spontánní a zároveň ztracený jako jeho roztomilá sousedka, může tedy všechny informace podávat nezávislým pohledem. Zároveň ale není nudným patronem, jelikož často jejím rozmarům podlehne. Kdo by se taky do Holly dřív nebo později nezamiloval?

A tím s postavami končíme, jelikož další z nich nedostaly prostoru. Na tak krátkou knížku je jich kupodivu dost, avšak zastíněné Holly nemají šanci do příběhu nějak zásadněji vstoupit, byť některé jsou téměř klíčové.

Náladovka, ale asi ne pro každého
Přiznám se rovnou, že jsem si Snídani u Tiffanyho prostě zamilovala. Ono je asi dobré být na tento typ knihy naladěný, pak jde čtení hladce. A pokud máte rádi filmy, sáhněte po Snídaní u Tiffanyho z roku 1961 - jedna z mála adaptací, která se kvalitami rovná své předloze. Přestože jsem si Audrey Hepburn nejprve nemohla představit jako rozčepýřenou Holly, dokázala ji ztvárnit přesně tak, jak působí i v knize.

Nemám zkušenosti s další Capotovou prózou, proto tedy nemohu potvrdit ani vyvrátit tvrzení, že oproti jiným knihám je Snídaně u Tiffanyho slabá. Já jsem si tuhle útlou knížečku velice oblíbila a tudíž se domnívám, že zejména pro seznámení s tvorbou Capota je jako dělaná. Ono ve srovnání s psychologickým románem Chladnokrevně může snadno působit povrchně, proto jsem ráda, že jsem své první setkání s tímto autorem podnikla právě v Snídani.

Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

6 komentářů:

  1. Audrey Hepburnovou jsem viděla v My Fair Lady a Prázdninách v Římě... a ke Snídani u Tiffanyho se pořád nějak nemůžu dostat. Stejně tak kniha. Ale rozhodně patří mezi ty, na jejichž přečtení se těším :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si na ní udělej čas, zabere ti tak hodinku, dvě :D

      Vymazat
  2. Překvapuješ mě, čekala bych, že pro milovnici Kafky (a tedy Proměny), bude děj převážně mezi čtyřmi stěnami domovinou. :D ;)
    Film 'Snídaně u Tiffaniho' se mi zas až tolik nelíbil, ale jednou si ho pustím znovu a možná změním názor. :) Je ale pravdou, že knihy strávím mnohem lépe, než filmy. Vidím tedy snadné řešení. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty čtyři stěny jsou u Kafky ale právě jen v Proměně ;)
      No, uvidíš, můžeš to zkusit, ale nesedne to asi každému, no :-)

      Vymazat
  3. Jak to tak čtu, mám obavu, že budu přesně ta skupina, které Holly nesedne. I když... říká se, že člověk nemá házet flintu do žita, když brod je ještě daleko (dobře, to se neříká, ale ta věta mi připadala taková legračně nesmyslná... :D). Každopádně si chci Snídani jednou přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta věta je fakt boží! :D
      Ale co ty víš, třeba se ti to bude líbit i přes nesympatie k Holly ;)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!