středa 7. srpna 2013

Dospívání obehnané ostnatým drátem (ARC)

Ruta Sepetysová - V šedých tónech

Originální název: Between Shades of Grey
Překlad: Petr Eliáš
Rok vydání: 2013
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: CooBoo

Kniha vychází v září!

Když zbude jen naděje a malování
Lině bylo patnáct let a měla na sobě noční košili, když ji, spolu s maminkou a mladším bratrem Jonasem, zatkli. Uprostřed červnové noci se tak celé rodině obrátil život vzhůru nohama - odteď už byly jen přeplněné vlaky pro dobytek, smrt, nemoci a v neposlední řadě těžká práce v pracovních táborech na Sibiři. Lině zbyla jen naděje a přátelství Andriuse, o pár let staršího chlapce, který si zjevně ví rady v každé situaci. A také jsou tu Lininy kresby, kterými dokumentuje všechny události a které, jak doufá, najdou cestu i k jejímu otci a řeknou mu, kde hledat zbytek rodiny...

Na tenhle počin jsem se velice těšila, jak asi tušíte, válka je v knihách mým oblíbeným tématem, tedy zejména ze strany holocaustu. S ruskými pracovními tábory jsem se ještě nesetkala (maximálně s postválečnými gulagy v Jednom dni Ivana Děnisoviče) a o osudu Litvy a vůbec celého Pobaltí jsem také neměla moc široké povědomí.
Kniha mě ale zaujala nejen tematicky, ale i obálkou, která je vážně vyvedená. Suma sumárum jsem tedy měla opravdu radost, že jsem se k Šedým tónům dostala již teď, prostřednictvím e-knihy.

Výpověď bez příkras
Vzhledem k faktu, že je cílová skupina nakladatelství CooBoo prostě -náct, obávala jsem se, že možná budou události trochu zkreslené, ne tolik drsné a kruté jako v knihách pro dospělé. Jsem velmi ráda, že jsem se v tomhle ohledu mýlila - Ruta Sepetysová se nebála zabíjet, nebála se hlavní hrdiny nechat čelit vážným nemocem (v knize se objevuje třeba tyfus nebo kurděje). I chování členů NKVD mi připadalo velmi realistické.

Stalo se to o týden později. Matka tvrdila, že už předtím nějaké známky pozorovala. Já si ničeho nevšimla.
Paní Grybasová na mě horečně mávala a prodírala se ke mně sněhem.
„Lino, pospěš si! Jonas,“ šeptala.
Matka říkala, že si všimla, jak změnil barvu. Všichni jsme změnili barvu. Pod kůži se nám vkradla šedivá a v tmavých rýhách se nám usadila kolem očí.
Kreckij mě nechtěl nechat odejít z práce. „Prosím,“ škemrala jsem. „Jonas je nemocný.“ Copak by mi aspoň pro jednou nemohl pomoct?

Ruta Sepetysová, V šedých tónech, str.  158

Celkové upřímnosti a otevřenosti knihy ale podle mého trochu ubírá fakt, že hlavní hrdinka působí pouze jako vypravěč. K tomu přispívá nejen ich-forma, ale především také fakt, že zatímco ostatní kolem ní (mladší, starší, tlustší, hubenější...) podléhají vyčerpání a hladu, umírají či 'jen' onemocní, Liny jako by se tato realita netýkala. Ani jedinkrát k ní nedojde k vyčerpání až skoro na smrt, ani jedinkrát nemá horečku nebo jakoukoliv jinou nemoc.
Někdo si takovýchto drobností možná nevšímá, ale mě osobně hrozně rozčilují, jelikož tento fakt podle mého skutečně ubírá opravdovosti a kniha je potom méně uvěřitelná.

Psychologie postav a prostředí
Velmi se mi líbil vývoj jednotlivých postav. U Liny jakožto vypravěčky mi tento přerod přišel paradoxně nejméně znatelný, ale třeba její bratříček mě vážně ohromil - z desetiletého naivního dítěte obrovsky dospěl. Líbí se mi myšlenka, kterak se mladší syn stává hlavou rodiny, když je jejich otec deportován jinam.
Zároveň se mi i líbilo, jak autorka nechala jednotlivé postavy reagovat na různá prostředí - kdy se z nás stávají sobci a kdy naopak zjišťujeme, že nejdůležitější je soudržnost? A neméně palčivá zůstává otázka, zda člověk zůstává psychicky silným, pokud se rozhodně podepsat prohlášení pro NKVD a tím si zpečetit osud (ne, že by to bez toho papíru bylo jiné).

V první části knihy se ocitáme ve vlaku, který putuje do pracovního tábora. Musím říct, že scény z vlaku se mi líbily asi nejvíc, byly skutečně kruté a takřka bezvýchodné, přesto však s určitou nadějí vypravěčky, která ještě nebyla semleta koly osudu.
Naproti tomu poslední kus, kopírující osudy skupiny hrdinů na Sibiři, byla pro mě nejméně čtenářsky atraktivní. Jistě tomu přispěl i fakt, že v této části nebyly některé mé oblíbené postavy. Navíc vše spělo do konce, který mi přišel možná až zbytečně uspěchaný. Přesto ale přispěl k celkové bezvýchodnosti knihy a jejímu vyznění.

Spočítala jsem nás – šestačtyřicet lidí namačkaných v kleci na kolech nebo možná v pojízdné rakvi. Prsty jsem črtala do vrstvy špíny na podlaze obrázek za obrázkem, znovu a znovu. 
Lidé si povídali o tom, kam asi jedeme. Někdo říkal, že do hlavního sídla NKVD, jiní mysleli, že do Moskvy. Prohlédla jsem si je. Ve tvářích se jim zračila jejich budoucnost. Viděla jsem odvahu, vztek, strach i zmatení. Z jiných čišela beznaděj.
Už to vzdali. Co čeká mě?
Ruta Sepetysová, V šedých tónech, str. 34

Poetický styl
Kniha se čte velmi dobře a je rozdělena na velmi krátké kapitoly, což je pro mě osobně velmi příjemné (a vím, že i pro mnoho ostatních). Zároveň je, navzdory těžkému tématu, napsaná velmi lehce a čtivě a nepostrádá i jistou poetiku, za kterou jistě může i český překlad. Ostatně název "V šedých tónech" mi sice zpočátku nešel moc do pusy, ale po přečtení knihy musím říct, že právě volba slova 'tón' mi přijde mnohem výstižnější než kdejaký 'odstín'. Lina samotná je ostatně dost poetická osoba, přiznám se, že se mi hodně líbila filosofie jejího malování, stejně jako filosofie jejího vzoru, expresionistického malíře Muncha.

Celý děj je prokládán flashbacky, které jsou citelně zvýrazněny kurzívou, takže se současným příběhem nesplývají. Právě tyto vstupy do minulosti jsou největším světlem na konci tunelu, jsou to vzpomínky na to, jaké to bylo, když bylo dobře a celá rodina byla pohromadě.
Místy jsem ale shledávala úryvky z minulosti trochu... Chaotické. Občas mě rušily. Ale přiznám se, že u e-knih mi vždycky nějaká drobnost uteče, možná jsem se také méně soustředila. Věřím, že až si V šedých tónech přečtu znovu, tak mi i tyto drobnosti zapadnou do skládačky.

Ty nejlepší věci
V šedých tónech je opravdu báječná kniha, to je bez debat. Ještě musím vyzdvihnout mé dvě nejoblíbenější postavy - Andriuse, který ukázal, že není úplně černobílý, jeho vzájemný vztah s Linou a její rodinou byl opravdu pěkný, stejně jako jeho osudy v pracovním táboře, ty byly opravdu zajímavé. Druhou z postav je plešatý muž, který v pozadí příběhu provázel Linu až na samý konec a ukazoval ve svých větách zahořklost i pesimismus, ale zároveň i lidskost, která má silné stránky, ale i slabiny.

Je jedině dobře, že se takováhle kniha dostane do ruky třeba puberťákům. Ono je důležité mít o této tematice povědomí, ač nás třeba nezajímá. Lidé jsou ignoranti, obzvlášť v této době a tato věková skupina. Neřiďme se heslem "nezažil jsem = nepotřebuji znát".

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Ruta Sepetysová, V šedých tónech, str. 26

Až budete V šedých tónech číst vy, určitě při tom nezapomeňte na soundtrack, který je stejně poetický jako obálka a křehký jako Lina. Přesto je emotivní jako celá kniha, jen nemá takový dopad. Po dočtení mě totiž kniha vyloženě fyzicky bolela, neboť u knížek neumím plakat. Byl to čtenářský zážitek a já se moc těším, až budu mít tuhle krasavici doma i v papírové podobě.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy!

17 komentářů:

  1. Jsem ráda že vyzdvihuješ jak dobré, tak špatné. :) Alespoň vím, co si myslet. Ačkoli nemám pocit, že bych spěla k označení 'ignorant' ;) není mi toto období literárně příliš blízké. Jsem schopna číst o krutých zákoutích života, ale ne těch velkých, způsobených hloupostí a předsudky. Také mě těší, že slyším o první knize závažnějšího tématu od nakladatelství CooBoo. Už bylo na čase. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není úplně první :) Vydali jsme třeba Marcela ve skutečném světě nebo Tohle jsem udělal, obě knížky hrajou na docela závažnou notu. Jen už je to chvilku zpátky, ale určitě je doporučuju! ;)

      Vymazat
    2. Přestože ti není blízké, klidně by tě kniha mohla oslovit ;-) VeEee na ni také psala recenzi a přiznávala, že to není její šálek kávy a přesto se líbila :-)
      Jinak jsem moc ráda, že CooBoo vydává i takovéhle knížky, to jo. Myslím, že to kubulínům i jejich čtenářům opravdu prospívá :-)

      Vymazat
    3. Teresinha: Úplně bych zapomněla na 'Marcela', to se omlouvám. :D O 'Tohle jsem udělal' jsem jen něco málo zaslechla, takže se na ni určitě podívám. :)
      Fée: Dobře, zapíšu si ji tedy do seznamu 'Co si pořídit'. :)

      Vymazat
  2. Páni, zní to zajímavě. Je skvělé, že CooBoo vydává i takovéhle knihy. Ráda bych si ji přečetla, tak uvidíme, jestli bude čas (a finance! :) ).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čas si najdeš určitě snadno, je to navzdory tématu opravdu čtivá věc a čte se skoro sama ;-)

      Vymazat
  3. Moc hezky napsané! A to s Linou jen coby vypravěčem je dobrý postřeh, určitě to tomu maličko ubírá. Ale i tak mě ta knížka hrozně moc dojímala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě taky, sice jsem si myslela, že se mi bude líbit, ale vlastně ještě předčila očekávání :-)

      Vymazat
  4. Jsi zatím první, kdo napsal i nějaká negativa. Aspoň víme, že to není úplně bezchybné. :)
    Tahle kniha mě zaujala, když se ještě nemluvilo o překladu. A láká mě čím dál tím víc.

    A dotaz: Když Lina tak moc maluje, jsou v knize ilustrace? Abychom si její kresby dokázali představit? Teda nevím, jak by vypadaly ve čtečce, ale... Snad chápeš. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psát pozitiva i negativa ke každému kusu je moje pravidlo, myslím, že i u nejlepší knížky se dá něco vyšťourat :D

      V .pdf souboru, který jsme dostaly, ilustrace nebyly a v tiráži taky není uveden žádný ilustrátor, takže soudím, že bohužel nebudou ani ve finální podobě. Je to určitě škoda, zejména vzhledem k tomu, jak je popisuje (a navíc ji inspiruje Munch!).

      Vymazat
  5. Tohle vypadá opravdu zajímavě... Sice jsou taková témata dost... hm, šílená? Ano. Válka a podobné věci jsou sice odporné věci, ale já uvítám, když si o tom budu moci přečíst a prohloubit tak zkušenosti o takovýchto věcech a uvědomit si ještě více, že to byly opravdu kruté časy. Trochu mě udivilo, že CooBoo vydává takové knihy, ale taky.. .Proč ne? :)

    Tuhle knihu si prostě budu muset pořídit! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že to CooBoo jen prospěje a jejich čtenářům tím víc :-)
      Určitě to nebude ztracená investice :-)

      Vymazat
  6. "Je jedině dobře, že se takováhle kniha dostane do ruky třeba puberťákům. Ono je důležité mít o této tematice povědomí, ač nás třeba nezajímá. Lidé jsou ignoranti, obzvlášť v této době a tato věková skupina. Neřiďme se heslem "nezažil jsem = nepotřebuji znát"."

    Kam se ti mám pod tohle podepsat? :)

    Zajímavé, že jsi našla i ty negativa, mně na tom k naprosté dokonalosti trošičku zklamal ten useknutý konec, že to není popsáno celé, ale jen první rok. Ale chápu to.

    A plešatý muž... od něj mě dostalo, co řekl (SPOILER) po smrti Lininy matky, jestli víš, co myslím? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se snažím vždycky u všeho najít negativa, i u té nejlepší knížky, stejně jako pozitiva i u té nejhorší :-D

      Plešatý muž... Asi nevím, co přesně myslíš, nechce se mi v tom e-booku hledat, ale vím, že mě na konci hodně překvapil. Celkově mi jeho postava svým sobectvím i zbabělostí přišla velice lidská :-)

      Vymazat
  7. Knihu jsem četla v angličtině a fakt se mi líbila, i když s těmi negativy, které v recenzi zmiňuješ celkem souhlasím :) Určitě si ji chci přečíst i v češtině, už jen proto, abych věděla, jak dopadl překlad :)

    Pěkná podrobná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nečetla jsem originál, ale překlad se mi četl moc hezky, tak snad nebudeš zklamaná! :-)

      Vymazat
  8. Opravdu moc moc hezky a výstižně napsaná recenze. Zvlášť se mi líbí, že je tady i kritika - já bych ji u téhle knihy asi vidět ani nedokázala. ;) Děkuji a určitě se sem zase někdy podívám.;-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!