pondělí 29. července 2013

Když žiješ ve lži a pak to praskne

Patrick Ness - Chaos: Hlas nože

Originální název: The Knife of Never Letting Go
Překlad: Jan Kozák
Rok vydání: 2011 (originál vydán 2008)
Počet stran: 372
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: Jota

A pak jednou našel díru v Hluku
Todd už je skoro mužem, když na jedné pochůzce se svým psem Mancheem narazí na podivnou díru v Hluku. Hluk totiž jinak žádné díry nemá - nemůžete před ostatními uchránit svoje myšlenky. A právě proto je teď pro Todda nebezpečné, aby zůstával stále v Prentisstownu, jeho vychovávatelé Ben a Cillian jej snaží uchránit před čímsi nebezpečným. Cestou ho kromě Mancheeho provází podivná dívka Viola. A Todd se najednou dozvídá, že je všechno úplně jinak, než jak si doteď myslel...

Hlas nože by se mi do ruky asi nikdy nedostal, nebýt doporučení. Moje knižní intuice asi tušila, že to nebude můj šálek čaje. Přesto jsem se rozhodla na doporučení dát, ostatně, zkusit se má všechno. Taky se mi dost líbí obálky celé série. Nicméně... Můj šálek čaje to opravdu nebyl.


Dystopie pro mladé a nic víc
U spousty YA knih mě až překvapuje nadčasovost obsahu. Respektive - dovedu si dost dobře představit i čtenáře o mnoho starší než hlavní postavy. U Hlasu nože toto však nefunguje, hrdina je mladší o dost, chová se úměrně ke svému mládí a irituje mě. Iritoval mě během čtení snad každým svým slovem a krokem, nemohla jsem se ubránit myšlenkám typu "hloupé děcko", ačkoliv jsem jindy velmi tolerantní. Vinou tohoto jsem si dostatečně neužila ostatní aspekty knihy, takže pro mě zůstává v poličce knih, které jsou pro mladší čtenáře a pro starší vůbec ne.

Tato dystopie nás zavádí do prostředí Nového světa. Svou pouť napříč dobrodružstvími Todda, jeho psa Mancheeho a dívky Violy začínáme v Prentisstownu, kde žijí jen muži. Ti jsou všichni nakaženi hlukem, ženy prý tenhle vir nepřežily. Ale ne všechno je takové, jak se zdá.

Pořád šeptá dost divoce. "Pokaždé, když si pomyslíš, hm, ona je prázdná nebo nic se v ní neděje nebo možná bych ji moh nechat u těch dvou, já to slyším, jasný? Slyším každou pitomost, kterou si pomyslíš, chápeš? A rozumím daleko víc, než bych chtěla."
"Vážně, jo?" zašeptám, ačkoliv můj Hluk nešeptá ani náhodou. "A pokaždý, když ty si něco myslíš nebo něco cítíš nebo máš nějakej blbej nápad, tak já to neslyším. No tak mi sakra řekni, jak mám o tobě vůbec něco vědět? Jak mám vědět, co se v tobě děje, když to držíš v tajnosti?"
"Já to nedržím v tajnosti." Zatíná zuby. "Já jsem prostě normální."
Patrick Ness, Hlas nože, str. 129

Námět jako takový je tedy zajímavý, hodně se mi líbila destruktivní myšlenka na to, že by byl obsah mojí hlavy otevřený všem. Bohužel mi ale námět nepřišel dostatečně zajímavě zpracován. Prostě jen další putování za postupně se odkrývající záhadou, žádná inovace. Škoda.

Divné postavy a umělé protahování napětí
Kromě Todda, kterého nemá smysl rozebírat více, již byl shrnut výše, moc dalších postav širší prostor nedostává. To je podle mého velká slabina knihy, jelikož z náznaků se moc o charakteru postavy nedozvíme. Oproti protivnému Toddovi pak působila jako naprostý protipól Viola, rozumná dívka.
Svým jednáním působila racionálněji, na druhou stranu ale její občasná zvláštnost vyznívá pouze v porovnání s Toddem - je tedy úplně obyčejnou dívkou, podíváte-li se pod povrch.
Místy zábavné momenty přišly spolu s postavou mluvícího psa Mancheeho, avšak ocenila bych více prostoru třeba pro Toddovy vychovatele, Bena a Cilliana.

"Sádrák?" bafne tiše Manchee.
"Moh bys sakra držet hubu?" obořím se na něj.
Tak jak to vlastně vím? Jak vím, že je to dívka?
Tak za prvý, není Sádrák. Sádráci vypadají jako lidi, ale mají všecko trochu nateklejší, vše je na nich trochu delší a divnější než na člověku, i pusu mají o trochu výš, než by měli mít, a jejich uši a oči jsou úplně, ale úplně jiný. A roste jim oblečení přímo na tělech, jako lišejníky, který si můžete přitrimovat podle libosti. Je to výsledek jejich života v močále, jak praví další z Benových skvělých odhadů, ale ona takhle nevypadá a její oblečení je normální, takže to v žádným případě nemůže být Sádrák.
Patrick Ness, Hlas nože, str. 58

Celé plynutí příběhu mi místy připadalo vskutku uměle natahované. Nečetla jsem (a ani nebudu číst) další dva díly, ale pokud se ponese styl jejich vyprávění ve stejném duchu, jako u tohoto prvního dílu, tak jsem zastáncem názoru, že by úplně stačila jedna kniha. Zhuštěný děj klidně třeba na pěti stech stranách by určitě dokázal adekvátně nahradit tohle. 
Nevadí mi, když se děj protahuje, ale pakliže je vyústěním tohoto dílu jistá informace, o kterou se hrdina otře zhruba dvacetkrát v průběhu knihy a pokaždé je odbyt slovy "někdy příště, teď není čas", potom jsem už znuděná a chci být na konci.

Nesedlo mi to
Prosté a výstižné. Přesně tak to totiž s Hlasem nože je. Netvrdím, že je to špatná kniha, jen jsem se asi obloukem vyhnula cílové skupině, tudíž jsem nebyla schopná celý děj nějak uchopit.
S tím jde ruku v ruce také fakt, že mě nudilo už samotné čtení. Styl mě nezaujal a asi by mě nezaujal ani v případě, že by byl děj zhuštěný, jak jsem psala v předchozím odstavci. K dobru můžu přidat určitě jednu z nejdojemnějších scén, která se nachází právě v této knize, ta se skutečně povedla. Bohužel je to asi tak jediné, co se mi na tomto díle skutečně líbilo. Jinak je to jedno veliké zklamání.

Ještě bych ráda zmínila pro mě nesmyslné 'cenzurování', které mě iritovalo úplně ze všeho nejvíc.

"Pojď," povídá Cillian. "Už jsme ti sbalili věci."
"Jak jste mi už mohli sbalit věci?"
Cillian říká Benovi: "Moc času už nám asi nezbejvá."
A Ben říká Cillianovi: "Může jít po proudu řeky."
A Cillian říká Benovi: "Přece víš, co to znamená."
A Ben říká Cillianovi: "To na plánu nic nemění."
"CO SE TADY KRUCI DĚJE?" zařvu, ale neřeknu "kruci", že jo. Páč situace si žádá něco krapet ostřejšího. "JAKEJ KRUCI PLÁN?"
Patrick Ness, Hlas nože, str. 36

Takže asi takhle - Hlas nože můžu s klidem doporučit mladším ročníkům (asi jej dám přečíst i bráchovi, až bude starší), ale starším ne. Nevím, čím to je, že mi toliko vychvalovaná knížka tak nesedla, ale vysvětluji si to právě věkem...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!