pondělí 17. června 2013

Jak karty mohou změnit život

Markus Zusak - Posel

Originální název: The Messenger
Překlad: Lucie Simerová
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2002)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Argo

I z toho nejobyčejnějšího může být anděl strážný
Ed je devatenáctiletý taxikář, který je spíš povaleč než cokoli jiného. Rád hraje karty se svými kamarádi Marvem, Ritchie a Audrey, do níž je zamilovaný. Žije sám se svým sedmnáctiletým psem Portýrem. Do šedi jeho života však najednou vstoupí esa, která mu začnou chodit poštou. V šifrovaných zprávách se ukrývají osoby, které potřebují pomoc. A tak se z nejobyčejnějšího povaleče stává posel radosti.

Všeobecně vychvalované umění Zusaka mě přimělo sáhnout po jedné z jeho knih. Byla jsem zvědavá, jestli je Posel tak dobrý, jak se o něm říká. Pod zajímavou obálkou, která byla jistě tvořena za předpokladu, že málo je někdy více, se skrývá víc, než by se mohlo zdát. Ale asi jsem si nesedla na zadek jako většina čtenářů.

Promyšlená kompozice
Ano, právě kompozice promyšlená do detailu byla to, co mě na knize zaujalo jako první. Celá je rozdělená do čtyř částí (podle barvy esa, které je zrovna ve hře), každá část obsahuje tolik kapitol, kolik je znaků na kartách. A na závěr cosi jako epilog se žolíkem, ten obsahuje pět kapitol. Právě použití karet mi evokovalo Josteina Gaardera a jeho Tajemství karet, v němž karty také hrají prim. Zároveň je tímto svým počinem Zusak ke Gaarderovi tak trochu přirovnáván.

Přiznám se, že mi však zprvu vyprávění přišlo trochu zmatené, nemohla jsem se zorientovat a ani začíst. Na druhou stranu je kniha napsaná zábavným stylem, tudíž mě nutila číst dál a posléze se i skutečně začíst. I s tou orientací se vše za pár stránek vyjasnilo.
Příběh je vyprávěn ich-formou a navíc nespisovně, nicméně tady jde spíše o nespisovné koncovky přídavný jmen (-ej), tudíž se to dá přejít. Navíc se to k celkovému stylu knihy hodí.

V jednom kuse se sám sebe ptám: "No, Ede - čeho jsi za devatenáct let svýho života doopravdy dosáhl?" Odpověď je jednoduchá:
Velkýho kulovýho.
Zmínil jsem se o tom před pár různejma lidma, ale ti mi řekli, abych se uklidnil. Marv mě nazval přeborníkem ve fňukání. Audrey mě upozornila, že na krizi středního věku mám ještě dvacet let čas. Ritchie se na mě jenom podíval, jako bych mluvil cizí řečí. A když jsem se svěřil máti, pravila: "Ééééh, no tak se kruci vybreč, Ede." Moji máti si zamilujete. Dejte na mě.

Markus Zusak, Posel, str. 25

Mezery ve zpracování
Markus Zusak má jako autor veliký potenciál. Zatím mi ale přijde místy nevyužitý naplno. Ono to nevadí, je mladý a má spoustu času na vypilování stylu (který už možná vypiloval u své nejslavnější knihy, Zlodějky knih). Jeho spojitost s Gaarderem se v Poslovi jistě nabízí, nicméně není to tak úplně pravda.
Ano, manipulace s lidskými životy za účelem jejich zlepšení je téma gaarderovského rázu, ale zatímco Nor má ve svých knížkách vše do detailu promyšlené, Australan Zusak občas trochu tápe a raději nechává věci nedořešené. Mně osobně to nevadilo, přeci jen to bylo mé první setkání s ním, ale dovedu si dobře představit, že to ostatní mohlo iritovat.

Zběžně smeteme sklo ze sedaček a nastoupíme. Marv asi osmkrát otočí klíčkem. Motor nechce naskočit.
"Bezvadný," Ritchie na to.
Audrey a já neříkáme nic.
Audrey řídí a my ostatní tlačíme. Vezmem auto zpátky ke mně, protože je to nejblíž k městu.
O pár dní pozdějc dostanu první poselství,
A všechno je rázem jinak.
Markus Zusak, Posel, str. 23

Také děj působí trochu nevyváženě. Celá kniha je jistě promyšlená a je i dynamická, zejména vlivem krátkých a úderných vět (jako např. v ukázce výše). Nicméně s každou další částí mi připadalo, že autorovi čím dál víc docházel dech. Jako by si s prvním esem vyčerpal všechny možnosti a pro zbylé karty už nebylo tolik prostoru. Byť byly hádanky čím dál důmyslnější, samotné mise posléze působily až zanedbatelným dojmem. 
Také konec vyzníval trochu překombinovaně a hlavně dost nijace - stejně se čtenář nic pořádného nedozvěděl. Ono to není pro dojem z knihy podstatné, ale pokud čekáte, že se všechno vyřeší a všechno bude mít svůj důvod, budete zklamáni.

Posel byl příjemným překvapením - je to zábavná a čtivá záležitost. Bohužel také poněkud bezvýchodná. Přesto jej doporučuji přečíst před slavnější Zlodějkou knih, jelikož zklamání nejspíš nebude tak silné. Opakovaně totiž čtu, že Zlodějka knih je mnohem vybroušenější a komplexnější knihou. Tak uvidíme!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!