pátek 21. června 2013

Druhá část časocestovacího dobrodružství (RC)

Kerstin Gierová - Modrá jako safír

Originální název: Saphirblau - Liebe geht durch alle Zeiten
Překlad: Tereza Pecková
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2010)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: CooBoo

!Recenze může obsahovat spoilery na předchozí díl Rudá jako rubín!

Problémy s cestováním v čase a s vlastními city
S Gwendolyn a Gideon se setkáváme přesně tam, kde jsme se s nimi rozloučili. Po pár zvláštních shod okolností lóže Gwendolyn nedůvěřuje ještě víc a navíc se i Gideon chová hodně zvláštně. V citech zmatená Gwen se snaží pátrat na vlastní pěst. Ale je to dobrý nápad? Měla by se totiž raději připravovat na slavností soaré v 18. století, což jí její učitelé Giordano a Charlotte rozhodně neulehčují. Naštěstí je tu její nový kamarád Xemerius, který jí pomáhá, jak jen to jde (přestože mu Gwenny nekoupila kočku ani psa) a v neposlední řadě i Leslie, věrná kamarádka, která stojí po jejím boku neustále.


Na Modrou jsem se těšila hodně, tím víc, jelikož se mi modrá obálka druhého dílu líbí nejvíc z celé série (a to modrou barvu nijak nemusím). Proto mě hodně potěšilo, že jsem měla možnost si Modrou jako safír přečíst díky recenznímu výtisku, navíc s podpisem od překladatelky Terezky, za který moc děkuji :-)

Pokračování v zajetých kolejích
Zatímco mnoho sérií funguje na principu (alespoň částečně) ukončených dílů, Gierová vsadila na jednu kartu - celá trilogie Drahokamy je velmi úzce provázaná a jednotlivé díly bez sebe téměř nefungují. Proto je Modrá pokračováním v pravém slova smyslu, velmi úzce navazuje na první díl a pokračuje až do určitého bodu, kde je opět přerušena a čeká na díl závěrečný.
V jistém smyslu je to velice dobrý obchodní tah - těm, kteří si oblíbili první díl nezbývá než si přečíst či zakoupit i další dvě pokračování. Na druhou stranu je to ale občas k vzteku, zejména když dočtete díl a najednou vedle sebe nemáte ten další, který navazuje, tudíž nemůžete pokračovat (ať sebevíc chcete).

Zvláštní na celé trilogii je bezesporu časový rámec, v němž se celý příběh odehrává - tři díly by leckterému spisovateli pokryly i několik let, avšak Kerstin Gierová se rozhodla děj svých knih natáhnout, takže se každá z knih odehrává ve velmi úzkém časovém rozmezí, jde doslova o dny. Na jednu stranu je příjemné sledovat jednotlivé postavy neustále, na stranu druhou ale některé situace v kontextu velmi krátkého času působí dost nereálně (tím myslím zejména záležitosti citové).

Pořád ta stejná vtipná fantasy
Již v recenzi na předchozí díl jsem uváděla, že je tato série velmi zábavná. V Modré se tento pocit znásobil, jelikož na scénu přišla 'postava', která mě hodně potěšila - démon chrliče Xemerius, který si mě získal hned po pár stránkách. Právě jeho hláškám a komentářům jsem se občas skutečně od srdce zasmála, takže po této stránce je to opravdu velký posun oproti prvnímu dílu, u kterého jsem se jen usmívala.

Xemerius se venku na chodbě zavěsil na lustr jako netopýr. "Je to tu trochu strašidelné," konstatoval. "Právě kolem prošel bezruký templářský rytíř, znáš ho?"
"Ne," řekla jsem. "Díky bohu neznám. Pojď, musíme tudy."
"Vysvětlíš mi to s tím cestováním v čase?"
"Sama tomu moc nerozumím."
"Koupíš mi kočku?"
"Ne."
"Ale já vím, kde se dají sehnat zadarmo. Ach, hele, v tom brnění je člověk."
Kerstin Gierová, Modrá jako safír, str. 51


Staří i noví známí
Vyprávěno je opět ich-formou z pohledu Gwendolyn, což zapříčiňuje (možná nechtěně) také to, že kromě Gwendolyn a Gideona mají ostatní postavy možná až žalostně málo prostoru, tedy i můj nový oblíbenec Xemerius. Tentokrát mi to tolik nevadilo, možná až na opětovnou absenci negativních hrdinů. Ano, hrabě Saint Germain je v této sérii záporná postava číslo jedna, nicméně nedostává se mu tolik prostoru, aby dokázal na stránkách vykouzlit dostatečně negativní atmosféru. A proto knížka zní spíš pohodově, jako by potenciální nebezpečí nebylo tak vysoké.

Samotná Gwendolyn si mě tentokrát skutečně získala - sice jsem se nedokázala ztotožnit se všemi jejími názory, ale výjimečně mi připadá, že hrdinka skutečně reprezentuje svůj věk a chová se k němu naprosto úměrně. Kromě Xemeriuse však nepřišel žádný výrazný zlom, žádnou další postavu jsem si nezamilovala, Paul a Lucy měli opět málo prostoru a tak se zajímavějšími stávají veskrze protivné postavy (zejména Charlotte). Gideon je... Gideon. Jeho vztah s Gwenny je trochu zvláštní, nevím, jestli mě iritoval a nebo ne, je celý dost náznakový a svým způsobem velmi průhledný.

Nakonec to byl Gideon, kdo prolomil mlčení, a to mě naplnilo jistou dávkou zadostiučinění. "Co se děje, ukradla ti kočka jazyk?" Způsob, jakým to vyslovil, byl skoro rozpačitý.
"Co prosím?"
"To se vždycky ptala máma, když jsem byl malý. Když jsem tak umanutě zíral před sebe přesně jako teď ty."
"Ty máš mámu?" Teprve když jsem to vyslovila, mi došlo, jak pitomá ta otázka je. Můj ty bože!
Gideon pozdvihl obočí. "Co sis myslela?" zeptal se pobaveně. "Že jsem nějaký android, kterého sestavil můj strýček Falk a pan George?"
Kerstin Gierová, Modrá jako safír, str. 27 - 28

Posun kupředu v prostředí
V prvním díle série mi vadilo, jak málo prostoru bylo v rámci knihy věnováno cestám do minulosti a pobývání u Strážců. Tentokrát to byl posun přímo o 100%, škola se téměř nevyskytovala, k mé radosti. A také jsme strávili déle v minulosti, což je ta nejzajímavější stránka knihy.
Zároveň jsme pronikli trochu hlouběji do tajemství celého spolku a jak se říká: "Něco shnilého je ve státě Dánském!" Nemohu si ovšem pomoct a jsem zkrátka zvědavá, jak z toho všeho chce autorka vybruslit, jelikož k otazníkům z minulé knihy (které se vysvětlily jen velmi částečně) se přidaly ještě další a mně zkrátka připadá, že je to možná až moc na trilogii odehrávající se v tak krátkém časovém úseku.

Zároveň se nemohu ubránit otázce kolem názvu - jestliže se kniha jmenuje "Modrá jako safír", očekávala bych, že se děj bude nějakým způsobem centralizovat kolem safíru, tedy Lucy. V předchozím díle se vše točilo kolem Gwendolyn, protože ona je rubín, nicméně tentokrát měl více prostoru než Lucy i Paul, černý turmalín. Musím říct, že mě to zamrzelo asi nejvíc ze všech drobností, které mám ke knížce. Těšila jsem se totiž, že se o Lucy dozvíme víc, že zásadním způsobem zasáhne do děje, například. A ono nic.

Musím říct, že Modrá jako safír se mi líbila mnohem víc než první díl, dokonce jsem měla tendence knihu odkládat, aby nebyla přečtená tak rychle - i tentokrát je totiž lehounká a velmi čtivá, takže kdybych se do ní ponořila, za dvě hodiny by byla pryč. O to víc se těším na díl třetí, ve kterém by se konečně mohlo koncentrovat všechno zlo kolem smaragdu alias hraběte Saint Germaina!

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Strašne by som si chcela túto sériu prečítať :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to udělej, stojí za to :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!