sobota 25. května 2013

Nezapomeneš na mě?

Stephanie Perkinsová - Lola a kluk od vedle

Originální název: Lola and the Boy Next Door
Překlad: Jana Montorio Doležalová
Rok vydání: 2013 (originál vydán 2011)
Počet stran: 338
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Někteří lidé z našeho života prostě nezmizí
Sedmnáctiletá Lola má jen tři přání - jít na ples v obrovských šatech ve stylu Marie Antoinetty, spřátelit své rodiče se svým přítelem Maxem a už nikdy v životě nevidět bývalé sousedy Bellovy (a především jejich děti, dvojčata Calliope a Cricketa). Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, zejména ve chvíli, kdy se ve vedlejším domě znovu rozsvítí a do Lolina života opět vstoupí Cricket, kluk od vedle.

Musím říct, že se mi obálka docela líbí, na rozdíl od spousty bloggerů/bloggerek. Fakt je, že ty ruce mají lehce mrtvolný nádech (na živo), ale žlutavá na zadní straně a na hřbetu s modrou se mi líbí vážně hodně. Přiznám se, že jsem se zprvu trochu bála, že se mi knížka nebude líbit tolik jako autorčina předchozí kniha, Polibek pro Annu, jehož volné pokračování je právě Lola a kluk od vedle.



Srovnávat?
Je hodně těžké přijít ke knize s čistým svědomím, že nebudete srovnávat s Annou. Je to těžké tím víc, čím častěji se postavy z Polibku pro Annu objevují i v Lole a klukovi od vedle. Navíc je styl knihy prostě totožný, čemuž se ale nemůžeme divit, koneckonců jde o jednu autorku.
Na druhou stranu se kniha v mnohém liší - zejména na začátku jsem si skutečně myslela, že to bude zkrátka něco jiného. Lola je totiž hrdinka Anně naprosto nepodobná, je energická, praštěná a spontánní.

Mám tři prostá přání. Zase tak moc toho nechci.
První je jít na zimní školní ples oblečená jako Marie Antoinetta. Chci paruku tak propracovanou, aby se do ní mohl připnout ptáček, a šaty tak široké, že do sálu budu moct vstoupit jedině dvoukřídlými dveřmi. Sukni si podržím vysoko a tím odhalím své kanady s platformou, takže každý pochopí, že pod kanýry se skrývá tvrdá punk rockerka.
Druhé je, aby mí rodiče přijali mého přítele, Nesnášejí ho. Nesnášejí jeho odbarvené vlasy s věčně tmavými kořínky, nesnášejí jeho paže, na kterých má vytetované rukávy z pavučin a hvězd. Říkají, že se tváří povýšeně a jeho úsměv se podobá spíš úšklebku. Už mají po krk jeho hudby, co vyřvává z mého pokoje, a jsou unavení hádkami kvůli mým pozdním návratům z klubů, kam se chodím dívat na jeho kapelu.
A moje třetí přání?
Už nikdy v životě nevidět dvojčata Bellova. Nikdy.
Stephanie Perkinsová, Lola a kluk od vedle, str. 7

Na rozdíl od Polibku pro Annu jsem se ale tentokrát začetla téměř okamžitě, což se spíše k podivu, jelikož mi v tomto případě hrdinka k srdci rozhodně nepřirostla.
Nemůžu ale nepřiznat, že není tuctová. Ano, je vskutku originální použít do příběhu jako zajímavý prvek homosexuální rodiče. Ale ruku na srdce, právě Lolina minulost, respektive její původ, mi na její osobě přišla až tak nejzajímavější. Zároveň však je Lola mnohem tvárnější, než byla Anna, což je bod pro autorku.

Osvědčené kroky, jak zapůsobit
U srovnávání ještě na chvíli zůstanu, jelikož je toho dost, co bych k tomuto tématu ještě chtěla napsat. Nemůžu mít autorce za zlé, že používá v obou svých knihách totožné prvky. I Lola je svým dějem velice předvídatelná (a to, jak skončí, jsem věděla hned po přečtení anotace). I Lola je zatraceně zamilovaná. Stephanie Perkinsová prostě ví, že umí děj nastínit tak, že nebude působit přeslazeně, přesto však v něm bude chemie mezi postavami naprosto fungovat. Jiskření málem sálá ze stránek knížky a mně je taková forma romantiky milejší než číst dokola jen "milujitěmilujitěmilujitě". 

"Lolo?"
"Ano?"
"Vajíčka." Ukáže. "Máš moje vajíčka."
Aha.
V rozpacích mu podám krabičku. Jeho dlouhé prsty se po ní natáhnou a já se přistihnu, že očekávám fyzický kontakt. Jenže ten nepřijde. Cricket vezme krabičku za okraj. Jeho pohyb je opatrný, rozvážný. Připomene mi, že bych s ním být neměla.
Připomene mi, že to nemůžu říct Maxovi.
Stephanie Perkinsová, Lola a Kluk od vedle, str. 101

Přestože je v knize mnoho zajímavých a tvárných prvků, jako jsou homosexuální rodiče, otázka individuality či Loliny rozmluvy s měsícem, což ji (knihu) činí na pohled atraktivnější než její 'starší sestřičku', nemůžu se ubránit dojmu, že Anna byla prostě lepší. A to i přes to, že se mi Lola četla výrazně lépe a přečtenou jsem ji měla rychleji, za pár hodin.
Tím neříkám, že je to špatná kniha, vůbec ne! Je hodně zajímavá, čtivá, zamilovaná, oddechová. Ale taky některými nápady trochu 'vykradená'. Myslím, že by autorce prospělo, kdyby na chvíli změnila žánr, aby příště neopakovala takové drobnosti, jakými je třeba vysoce romantická scéna spaní v jedné posteli (bez vzájemných doteků).

A poznámka babičky na závěr: Babička si stěžovala, že je v knize mnoho chybějících písmen a slov (zejména předložek). Já jsem si, klasicky, všimla jen asi dvou nebo tří příkladů, ale babičku to štvalo hodně, přestože se jí kniha jinak velmi líbila.

1 komentář:

  1. K téhle knize jsem se dostala poté, co jsem si přečetla Polibek pro Annu, který byl naprosto úžasný. A proto mě zklamalo, že tohle nebyla zas až tak skvělá kniha. Možná bych jí měla radši, kdybych si ji přečetla před Polibkem pro Annu.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!