sobota 2. února 2013

Chvostu zdar! (RC)

Viktor Pelevin - Svatá kniha vlkodlaka

Originální název: Svjaščennaja kniga oborotňa
Překlad: Ondřej Mrázek
Rok vydání: 2011 (originál vydán 2004)
Počet stran: 392
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Plus

A Čuri, ty liško podšitá!
Hlavní hrdinkou knihy je tisíce let stará liška (či liškodlačice, chcete-li) A Čuri, pracující v Moskvě jako prostitutka. Vzhledem ke svým tělesným dispozicím ale celý akt provádí v nevědomí pacienta - ocasem jej zhypnotizuje a následně mu vyplní všechny sexuální touhy (a přitom se nehne ze židle). Pak se ale seznámí s tajemným Alexandrem, pracovníkem KGB (teď zvané FSB), který má taktéž pohnuté žití. A aby toho nebylo málo, nad všemi protagonisty krouží stín mocného nadvlkodlaka, jehož příchod lišky očekávají skoro tak, jako lidé očekávali příchod mesiáše.

Viktor Pelevin je současná ruská populární jednička, prý. Přiznávám však, že mi do nynějška jeho jméno zůstávalo skryto. Navíc nemám nijak bohaté zkušenosti s ruskou literaturou obecně, proto jsem se samotného čtení trochu obávala. Ke všemu mě moc nezaujala ani obálka, která je na můj vkus příliš... No prostě příliš (mnohem víc se mi kniha líbí bez přebalu, jen tak na okraj). A anotace mé váhání ještě navýšila, neboť mi v mysli evokovala další ze série laciných snah o satiru. Mýlila jsem se, přiznávám.



Moderní alegorie s intelektuálskými kulisami
Kniha je poměrně silná, byť čítá "jen" necelých 400 stran. Na svůj rozsah však neobsahuje tolik děje, což by se mohlo zdát jako velké mínus. Naštěstí pro čtenáře je ale Pelevin, který mimochodem působí trochu jako grafoman, velmi schopným vypravěčem, takže je celé dílo docela čtenářský zážitek. Respektive - po dvou třetinách se skutečně divíte jak je možné, že vás baví číst i něco, co nemá nijak převratný děj.
Mně jediný okamžik, který se zdál být akční a překvapivý, zkazila anotace. Nicméně po delším čtení jsem zjistila, že ona informace nebyla zas tak nutně důležitá pro zvrat v ději, proto si ji asi anotace mohla dovolit. Rozhodla jsem se ale, že vám ji neprozradím, abyste případně nebyli smutní jako já (samozřejmě jen v případě, že si knihu budete chtít přečíst a vyhnete se anotaci na záložce, pochopitelně).

Kniha vystavěná (dle doslovu překladatele) na ruských reáliích má jisté kouzlo i proto, že je bohatě prostoupená narážkami na hity z YouTube, na slavné spisovatele i filosofy a další věci, které ji velmi přibližují k realitě. To v mých očích působí kladně a svědčí o autorově kulturním rozhledu.

Postavy fantastické v reálném světě
A Čuri, hlavní liščí hrdinka, je malá, drobná a vypadá jako puberťačka. Popisy autor nešetří, takže jsme v podstatě obeznámeni s velmi podrobnou existencí celé liškodlačice A. Navzdory vzezření je ale světa znalá a hlavu jí tíží tisíciletá moudrost věků. Přesto místy nutně působí trochu naivně. Celkově byla ale jako hlavní postava, která navíc příběh vypráví ich-formou, sympatická a zábavná.
Totéž se bohužel nedá říst o Alexandrovi, nebo také Sašovi, jak mu A ráda říká. Údajně charismatický muž na mě působil spíše hloupě a místy až trapně, zejména když se pokoušel být romantický a zamilovaný. Připadá mi, že se Pelevin vyřádil na A Čuri a na zbytek postav nezbyl dech - v tomto ohledu (i co se týče popisů) byl dle mého názoru v Alexandrově případě nedostatečný.
Ještě bych mohla dodat, že zábavná vedlejší postava je jistě Alexandrův kolega a druh, závislák na ketaminu, Michajlič.

"Co si to pícháte?" optala jsem se zachmuřeně.
Musela jsem přece vědět, na co se mám přibližně připravit.
"Šlehačku s kitkatama."
"Cože?"

"Jinak řečeno, šlehnu si keťasa," vysvětlil.
Až teď mi došlo, že ve stříkačce je ketamin neboli kalipsol, jedno z nejsilnějších psychedelik, které si do žíly píchají jenom psychopati nebo sebevrazi.
(...)
A tenhle Michajlič si to chce píchnout do žíly. Věděla jsem, že jsou lidé, kteří to tak dělají. A taky jsem věděla, že normální člověk by to nikdy neudělal. Další nebožtík ani ne za měsíc? Děkuju pěkně. Zvedl se mi žaludek. Byl nejvyšší čas vzít roha.
"Víte co? Vrátím vám peníze a půjdeme každý svou cestou," řekla jsem.
"Ale copak?"
"Vy jste v pohodě, vy budete mrtvej. Ale mě budou vláčet po soudech. Radši půjdu." 
Viktor Pelevin, Svatá kniha vlkodlaka, str. 85 - 86

Celá kniha se jen hemží vlkodlaky a liškodlačicemi a podobnými existencemi. Autor rozpoutává téma takovýchto bytostí, které žijí mezi námi a nestydatě si s námi pohrávají. Celou existenci liškodlačic má přitom velmi detailně promyšlenou, o čemž nás pravidelně přesvědčuje samotná A Čuri. Lišcí ocas, nebo také chvost, je totiž zjevně neocenitelnou součástí těla.

Když liščí chvost roste, ryšavé chloupky na jeho povrchu houstnou a prodlužují se. Vypadá to jako fontána, ve které najednou několikanásobně vzroste tlak vody (paralele s mužskou erekcí bych se raději vyhnula). Chvost hraje v našem životě velice podstatnou roli, a nejen kvůli svojí ohromující kráse. Ne nadarmo jsem ho nazvala anténou. Je to orgán, s jehož pomocí jsme schopny způsobit ošálení smyslů.
Viktor Pelevin, Svatá kniha vlkodlaka, str. 30

Nic netrvá věčně
...A ani moje chvalozpěvy. Svatá kniha vlkodlaka je totiž sice velmi čitelnou a zábavnou knihou, nicméně na druhou stranu mi trochu vadila přehnaná stylizace do moderního proudu, ve kterém hraje prim především sexualita. Neustálé narážky na sex, který je pro lišky důležitý pro přežití, ale naproti tomu nedůležitý tělesně (byť proveditelný) mě trochu otravovaly, zejména v okolí intelektuálních narážek a filosofických přemýšlivých tendencí hlavní hrdinky.
Celkově bych omezila popisy sexuálních scén mezi A Čuri a Alexandrem, jelikož byly postupem času na jedno brdo a knize trochu ubíraly, alespoň v mých očích.

Pokud se ale chcete pobavit intelektuální knihou s pokleslým humorem, Svatá kniha vlkodlaka může být správnou volbou. V mých očích je to totiž bezva oddechová záležitost, která ovšem spadá do lepšího mainstreamu, tudíž ne jen do kategorie "oddechovka, u které se nepřemýšlí".

Děkuji nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!