čtvrtek 17. ledna 2013

Místo, kde fenyklová tresť teče proudem

Raymond Queneau - Modré květy

Originální název: Les Fleurs Bleus
Překlad: Jiří Pelán
Rok vydání: 2011 (originál vydán 1965)
Počet stran: 216
Nakladatelství: Plus
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Kdopak to tu spí?
Cidrolin žije na svém člunu spolu se svou poslední svobodnou dcerou, Lamelií, a jeho jedinou starostí a zároveň povinností/činností atp. je každodenní natírání ohrady naproti člunu, na niž každý den přibude jeden urážlivý nápis na Cidrolinovu adresu. Kromě toho ale moc rád pije ředěnou fenyklovou tresť a dopřává si siesty. Během té se mu zdá o středověké Francii a především vévodovi d'Auge. Vévoda d'Auge naproti tomu každý den sní o Cidrolinovi a podivné Francii budoucnosti. Když ale nespí, tak musí řešit všední středověké problémy - otázky křesťanství a křížových výprav, revoluční tendence, alchymistické podvody a v neposlední řadě i výhodné sňatky pro své tři dcery. Ve světle všech událostí však přestává být jasné, kdo je skutečný a kdo tu vlastně spí...

Raymond Queneau je francouzský prozaik a autor absurdních próz. Mimo jiné také přítel mého oblíbence, Borise Viana. A nejen z lásky k absurditě jsem si na některou z Queneauových próz brousila zuby. Modré květy se ke mě dostaly spíše náhodou, jako vánoční dárek od AlbatrosMedia, a.s., tudíž jsem si tohoto autora mohla proklepnout dřív, než jsem čekala. A nelitovala jsem!



Francouzská absurdní próza
Autor se proslavil především románem Zazi v metru, v jehož stínu bohužel tak trochu leží ostatní díla. I v Modrých květech Queneau uplatňuje svůj zájem o přírodní vědy, především o matematiku. A, jak už to tak u absurdních děl bývá, satiricky komentuje okolní dění pomocí jazykových hrátek.
Tento román tedy lze brát v potaz z mnoha úhlů pohledu. Ať už je to jisté 'parodizování' dějin (a zejména postojů jednotlivých skupin), nebo naopak meziřádkové čtení filosofických myšlenek. Jedno je ale jisté, dílo má promyšlenou koncepci.

Zdánlivě nelogické střídání jednotlivých dějových linií trochu apeluje na čtenářovu pozornost (asi třikrát se mi stalo, že jsem si teprve po dvou odstavcích všimla, že jsem se od d'Auge vrátila k Cidrolinovi a naopak), nicméně harmonicky do sebe zapadá jako puzzle.
Také d'Augovo cestování napříč francouzskými dějinami má systém, který mi byl osvětlen v doslovu. I tentokrát tedy platí, že je na místě si doslov přečíst. Ostatně podobně to u absurdních děl funguje naprosto běžně.

Třeskutě vtipná
Na absurdních knihách mám opravdu ráda jejich humor. Ten často velmi úzce souvisí s jazykovými hrátkami.

"Nezbil svou ženu, neboť zbyl sám, zato zbil tré svých dcer; ztloukl sluhy, služky a máslo; vyklepal pár vesničanů, koberců a kos; vymlátil hospodu, pár korců obilí, ba i trochu prázdné slámy; nakonec se praštil přes kapsu. Vzápětí se rozhodl, že podnikne krátkou cestu a odebere se s malou svitou do hlavního města, doprovázen toliko svým pážetem Mouscaillotem."
- Raymond Queneau, Modré květy, str. 10

"Pouscaillou zmizí směr přívěs.
Na můstku se objeví madam d'Empoigne.
'Spala jste dobře, sestřičko?' otáže se vévoda.
'Ahoj,' odpoví hraběnka.
- Raymond Queneau, Modré květy, str. 168

Nicméně ty, kteří si absurdní humor představují jako hromadu nelogických dialogů, musím vyvézt z míry. Ačkoliv to dle druhé ukázky tak nevypadá, každá jednotlivá věta každého rozhovoru má své místo. Queneau se směje skoro všemu a nejvíc asi sám sobě.

Oba hlavní hrdinové, Cidrolin i vévoda d'Auge jsou dokonalou dvojicí, která si je typově podobná i nepodobná, výtečně se tedy doplňují. Kniha tak téměř nemá hluchých míst, tam kde mě víc bavil vévodův příběh, tam mě méně zaujal Cidrolin a naopak. 
Jediné, co mě trochu zklamalo, byla zhruba druhá třetina, která mi připadala méně svižná a více zamotaná. Jinak by si Modré květy zasloužily plný počet. Jo a taky konec mohl být trochu méně překombinovaný, nicméně alespoň tak autor do svého románu přidal ještě další rovinu.


1 komentář:

  1. No jo absurdní próza holt bývá překombinovaná :) Ale vypadá to docela zajímavě, ačkoliv já se vždycky ztrácím v takových knihách :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!