sobota 29. prosince 2012

Tajemný přechod mezi světy, kde na nebi svítí dva měsíce

Haruki Murakami - 1Q84 (Kniha 1 a 2)

Originální název: 1Q84
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2009)
Počet stran: 768
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon (edice Světová knihovna)

Vítejte v roce 1Q84, odkud není cesty zpět
Aomame je geniální fyzioterapeutka, která si přivydělává jako nájemná vražedkyně - dokáže totiž smrt přivodit velmi delikátním způsobem, který je takřka k nerozeznání od přirozené smrti. Zaměstnává ji stará paní, která má azylový dům pro týrané ženy, a její bodyguard Tamaru.
Tengo Kawana je učitel matematiky v přípravce a navíc amatérský spisovatel, snažící se prorazit v soutěži začínajících autorů. Vinou literárního redaktora Kamacua se zaplete do zdánlivě malého podvodu - přepíše totiž Kukly ze vzduchu, jedinečné dílo podivné dyslektičky, která si říká Fukaeri a vyrůstala v náboženské skupině jménem Předvoj...
Oba dva se neviděli dvacet let... A přesto si oba uchovávají vzpomínku jeden na druhého.
Vinou podivného podchodu pod magistrálou se Aomame dostává z roku 1984 do roku 1Q84, Q jako 'question mark'. Kolem ní se rozehrává zvláštní svět, ve kterém na nebi plují dva měsíce. I Tengo se do něčeho podobného zapletl, když se pustil do Kukel ze vzduchu. A tajemní Little People nikdy nespí...

1Q84 byla mnou nejočekávanější knihou roku 2012. Tvorba Haruki Murakamiho je mi dobře známa, proto jsem se tolik těšila. Nečekala jsem však, že to může být až takové. Tentokrát se nám totiž Murakami představuje v odlišném světle a nebojím se říct, že toto je zatím vrchol jeho dosavadní tvorby!



Ponurá a hutná atmosféra
První změnou oproti jiným Murakamiho dílům je určitě atmosféra. V 1Q84 sice spojuje mnoho motivů z předchozích knih, přidává však mnohem více. Dvě dějové linie, které spolu zdánlivě nesouvisí avšak postupem času a stran se odkrývá víc spojitosti, než by se dalo čekat, se objevily již v díle Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Nicméně tentokrát jsou obě dvě naprosto plnohodnotné, odlišné a přesto stejné.

Atmosféra houstne a my tak poznáváme nové rysy Murakamiho díla. Dějová linie Aomame by se dala přirovnat až k thrilleru, což je rozhodně věc, kterou bych od svého oblíbeného autora čekala. Celkově si v 1Q84 autor hraje více se smrtí a ponuřejšími tématy, jako je pedofilie či znásilnění, což je sice zmiňováno jen okrajově, přesto má ale v celém příběhu nezbytnou roli.

Mnohovrstevné čtení
Musím přiznat, že jsem již několikrát četla, že toto je nejsložitější Murakamiho román. No, přesvědčila jsem se sama, je. Murakami ve své knize rozehrál mnoho témat - od historie až po filosofii života a smrti. Proto bych rozhodně 1Q84 nedoporučila těm, kteří s Murakamiho tvorbou nemají zkušenosti. Oproti dalším knihám je zde mnohem více náročnějších témat, například ideové zločiny a společnosti, které jsou v konceptu celé knihy velice zásadní.

Naproti tomu typický Murakami se objevuje v dějové linii Tenga, začínajícího spisovatele, což je rozhodně jeden z autobiografických prvků, které se v knihách tohoto autora hojně objevují. Hledání pravdy o matce a otci, stejně jako paralela s povídkou o Městě koček, kde lidé mizí, to všechno jsou postupy nám dobře známé.
Tím se z 1Q84 stává mnohovrstevný a náročný román.

Nic není naprosto dokonalé
Ačkoliv bych ráda tuto knihu označila za dokonalou, musím se vrátit ke dvěma drobnostem, které mě vyrušily při čtení. Nejsem si jistá, zda je to vina překladu či originálu, nicméně...
Od začátku probíhají rozhovory Aomame a Tamarua tak, že Tamaru Aomame tyká a ona jemu vyká. Z ničeho nic, najednou, mu ale Aomame ke konci začne tykat. Je to drobnost, nicméně tím, že začnete přemýšlet nad důvodem, se dost vyrušíte z atmosféry příběhu, která jinak naprosto pohlcuje.

Celá kniha je vyprávěna er-formou, což je další ne tolik využívaný postup Murakamiho. Nicméně celá kniha je vyprávěna er-formou v minulém čase. Kromě konce jedné kapitoly, kdy ze řádku na řádek byl čas změněn na přítomný. Sice to přivodilo jakousi dramatičnost, nicméně mě to hodně vyrušilo.

Nezbývá mi než dodat, že 1Q84 považuji za vrcholné a téměř dokonalé dílo, ve kterém na nás Murakami vybalil snad všechny esa z rukávu. Kniha má mít ještě třetí díl, cosi jako epilog, který vyjde koncem roku 2013. Spousta lidí se čtením čeká na kompletní trilogii, nicméně já si myslím, že je lepší číst to tak, jak to sám autor zamýšlel (v Japonsku vydal nejprve první dvě knihy a pak, po nějaké době, bez varování třetí díl, který nikdo nečekal, proto všichni přijali konec takový, jaký je). Konec mi přijde otevřený přesně ve stylu, který je mi u těchto děl známý, tudíž by mě asi ani nenapadlo, že má mít ještě pokračování. Přesto se těším, až si epilog 1Q84 přečtu. Perfektní!




3 komentáře:

  1. Já už bych docela ráda věděla, co na jeho knihách je.. objevit takové to "něco", z čeho je každý mimo. Já mám doma Kafku na pobřeží a teda asi do poloviny jsem ho dočetla. Ale pak už jsem nějak nemohla pokračovat dál a celý to bylo takový zvláštní... no, jsem z toho zmatená, stejně jako můj komentář!:D
    Ale Kafka na pobřeží je jedna z těch knih, kterým určitě dám i druhou šanci.. :) Jen kdo ví kdy:D

    OdpovědětVymazat
  2. Snad se k tomuhle zázraku taky někdy dostanu. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ja este stále statočne bojujem s dočítaním. bola som Murakamiho fanynkou dlhé roky, ale v poslednej dobe mi príde, že píše preto len aby písal. na 1Q84 som sa nesmierne tešila a baví ma, ale akoby som sa nemohla dobrať konca. podľa mňa je kniha príliš rozťahaná a než sa pustím do 3. to si sakra dám pauzu, lebo je toho podľa mňa až moc. Každopádne Murakami je majster rozprávania, divnej atmosféry a písania "zdanlivo" o ničom. Moj osobný favorit je jeho kniha Hon na ovcu. Ta ma bavila uplne najviac.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!