neděle 2. prosince 2012

Nevšední láska s melancholickým podtónem

Boris Vian - Pěna dní

Originální název: L'écume des jours
Překlad:
Rok vydání:
Počet stran:
Vazba knihy: Brožovaná s přebalem
Nakladatelství: Mladá fronta

Omlouvám se za rozostřený obrázek, lepší jsem ale nenašla!

Tohle je/není příběh o lásce
Colin je fešák a navíc za vodou. Má kuchaře, který ze všeho nejradši vaří podle Gouffého, třeba paštiku z úhoře, kterého vylovil zpod umyvadla v koupelně. Ale ze všeho nejradši by si Colin našel lásku. Jeho kamarád Chick, vášnivý sběratel spisů Jean-Sol Partera, totiž holku má a ta stojí za to! Alise je totiž neteří Colinova kuchaře, Nicolase, a je vážně kočka! Pak Colin potká Chloé a je to láska přímo osudová. Jenže krátce po svatbě Chloé onemocní a věci se začnou měnit...

Borise Viana už znám a mám ráda. Jeho humor a styl mi sedí, proto mě až překvapilo, jak melancholickou knihou Pěna dní je. Hodně se mi líbily narážky na Jean-Paul Sartera a jeho partnerku, stejně jako celá paralela o tom, jak se prostředí mění, když se nám přestane dařit. Tentokrát mě dokonce hlavní postavy upřímně zaujaly, což u absurdních textů nebývá příliš časté.



Doslovy se číst vyplatí
Nečtení předmluv a doslovů je moje velká neřest, ale Boris Vian je jeden z těch autorů, u nichž se číst doslovy skutečně vyplatí. V jeho doslovech se totiž osvětlují některé narážky či parafráze a navíc se často ukazuje paralela se životem samotného autora. To nakonec z přečtené knihy vytvoří ještě něco jiného, než jste mysleli.

Pěna dní je kniha o přechodu mezi dospíváním a skutečnou dospělostí. Je zde velmi patrná atmosféra toho, jak se Vian vyrovnával se svým přechodem do dospělosti. Hrdina si teprve v závěru uvědomuje, že je skutečně dospělý, a že už není cesty zpět. Navíc je zde hezky vidět Vianův názor na práci - je to nemravné, ale musíme to dělat všichni.

Úsměvné i posmutnělé
Líbí se mi, že celé dílo není jen záležitost primárně k pobavení, ale především k zamyšlení, čemuž napomáhá závěr laděný do velmi melancholických tónů. Navíc je kniha čtivá a dost členitá - kapitoly jsou velmi krátké - což pro mě bylo obrovské plus.

Charaktery se v absurdních knihách snad ani nedají hodnotit. Přesto bylo prostředí parádně vykresleno a satirické popisy příliš dokonalých postav (všechny atraktivní dívky musí být mladé, mít vkus a být prostě dokonalé) byly prostě parádní. I díky tomu se z Pěny dní stalo další velmi příjemné počtení.
Rozhodně doporučuji jako velmi nevšední příběh o lásce a dospívání!

3 komentáře:

  1. Já popravdě moc absurdní knihy nemusím, protože se v nich dost často hodně ztrácím :)

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Přiznám se, že ač jsem hodně chtěla a těšila se, ještě jsem film neviděla. Stále se chystám, prý je povedený, tak snad nebudu zklamaná :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!