neděle 16. září 2012

O tíživé samotě a touze po porozumění

Haruki Murakami - Norské dřevo

Originální název: Noruwei no mori
Překlad: Tomáš Jurkovič
Rok vydání: 2005 (originál vydán 1987)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon
Obálka: Pavel Hrach (s použitím fotografie Pavla Marka)

Trojúhelník osob, problémů a pocitů...
Název neevokuje stejnojmennou píseň od Beatles nadarmo. Právě tuto skladbu si nechává jedna z hlavních postav, dívka Naoko, zahrát od své přítelkyně Reiko v sanatoriu pro duševně nemocné. Celý příběh se točí okolo mladíka jménem Tóru Watanabe, Naoko je jeho možná osudovou láskou, spolužačka Midori zase nejlepší přítelkyní, frajer Nagasawa jej učí balit holky. Všechno se točí kolem sexu, smrti a hlavně kolem osamění a touhy být pochopen a nebýt sám...

Haruki Murakami se Norským dřevem nesmazatelně zapsal do pamětí mnoha českých čtenářů, neboť právě tato kniha byla první jeho knihou přeloženou do češtiny. Jsem moc ráda, že se překladu ujal právě Tomáš Jurkovič, neboť díky tomu jsou Murakamiho knihy jazykově stejné a prostě... Překlad sedí, pan Jurkovič si s ním poradil skvěle. Navíc nakladatelství Odeon má knihy skutečně nádherně vydané! Přesto si nemohu pomoct a právě při opětovném čtení Norského dřeva si všímám autorových začátečnických chyb.



Nevyvážená rychlostí i epizodami
Hlavním problém Norského dřeva je bezesporu nevyváženost. V porovnání s pozdějšími díly je velmi patrné, že koncem 80. let Murakami teprve začínal a nebyl ještě tolik vypsaný. Zatímco zpočátku děj plyne pomalu a jednotlivé scény jsou popisovány velmi hezky a detailně, postupem času se děj povážlivě zhušťuje. Uvedu příklad - když jede Tóru navštívit Naoko do sanatoria poprvé, autor návštěvě věnuje několik desítek stránek. Když však jede do sanatoria podruhé, je to jen zběžně zmíněno na cca pěti stranách. A přitom je podle mého názoru pro konečný zvrat ta druhá návštěva zásadní.

Zároveň mě trochu zaráželo a snad i rozčilovalo, jak jednostranně hlavní hrdina přemýšlel v určitých fází knihy. Když byl s Naoko, jakoby žádná jeho nejlepší kamarádka Midori neexistovala a naopak. Ani jedna myšlenka či zmínka (což se naštěstí ke konci zlepšilo). Upřímně si myslím, že to nezní vůbec realisticky, navíc mě to dost mrzelo, když jsem se s jednou z postav musela na tolik stran (či kapitol) rozloučit.

Myšlenkově jednotvárná
Dějově není kniha nijak napjatá, což ostatně není žádná Murakamiho kniha. Přesto se čtou stránky poměrně lehce, i když vám z nich zbude trochu tíživý pocit na duši. Přestože se celou knihou táhne jedna jediná myšlenka, autor se s tím popasoval dobře. Jinak by totiž podle mého názoru děj působil trochu chaoticky, takhle je to spíš čtivo na jakousi formu uklidnění.
Perfektní na Murakamiho knihách jsou pro mě japonská jména postav, míst a jídel, což přináší velmi zvláštní atmosféru. Přesto je obsah knihy prý velmi nejaponský, čemuž dodává i nezbytná přítomnost západní kultury (hudby, četby a tak).

Mimochodem, Norské dřevo bylo i zfilmováno. Film jsem viděla. A jak to dopadlo? Film je ještě pomalejší než kniha, velmi se táhne. V tomto případě však ku neprospěchu věci, navíc film rozhodně moc nedá, pokud jste knihu nečetli, maximálně zmatek v hlavě.

Celkové hodnocení: 8/10

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!