sobota 28. dubna 2012

Působivé pojetí života po smrti

Jasutaka Cucui - Peklo

Originální název: Heru
Překlad: Anna Křivánková
Rok vydání: 2009 (originál vydán 2003)
Počet stran: 107
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon (edice Světová knihovna)
Obálka: Pavel Hrach (autor obrazu je Václav Jírovec)

Příští stanice Peklo
Co se s námi stane, až umřeme? Je něco po smrti? Existuje nebe a peklo?
Jasutaka Cucui si na tohle téma vymyslel vlastní variaci, podle něj je po smrti Peklo s velkým P, místo, kde si navzájem čteme myšlenky, kde tři dny trvají totéž co deset let na světě...

Svým způsobem uklidňující výklad, pokud se smrti bojíte. V této útlé knížečce sledujeme příběhy hned několika postav. Jejich osudy se proplétají jak na světě tak v Pekle. Tentokrát se oproti Klíči, o kterém jsem psala nedávno, skutečně objevuje zjevně novodobý japonský trend - násilí, sex a drogy. A věřte mi, Peklo je ještě jedna z těch umírněnejších!



Nezvladatelně závratné tempo
Jak jsem se přesvědčila už u Konce stříbrného věku (druhá Cucuiho kniha vydaná česky), Jasutaka Cucui je velmi dynamickým spisovatelem a jeho knihy jsou jednoduše řečeno jízda. Nicméně jakkoliv je již zmíněný Konec stříbrného věku ukočírovaný a tím pádem i zábavný, Peklo se autorovi trochu vymklo z ruky. Je rozdíl, když v takovém tempu popisujete příběh jedné postavy a dvaceti různých postav. Přestože je Peklo velmi útlou záležitostí, je velmi zmatené a jednotlivé roviny vyprávění (postavy, svět, peklo...) se střídají až moc rychle, čtenář tam nemá šanci se v příběhu lépe zorientovat.

Čtivá leč bezvýchodná
Ač nerada, musím uznat, že Peklo není úplný klenot. Hlavní slabinou je krom zmatenosti vyprávění také fakt, že nemá souvislou dějovou linku, a to je velká škoda. Konec vlastně není ani konec. Závěrečná pointa by totiž možná vyvážila předešlou dějovou chudobu.
Peklo je zábavná a čtivá knížka, ale bohužel má příliš nedostatků na to, aby se stala skvělou.

Celkové hodnocení: 6/10

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!